Bordel v hlavě

Dnešní poezie aneb citové výlevy na instagramu

Nedávno jsem se na internetu dočetla, že poezie je výsledkem uklízení ve větách. Tahle definice se mi strašně zalíbila, rozhodně je poetičtější než ta, kterou nám předkládá wikipedie nebo učebnice českého jazyka.
Verše mě uchvátily už na základce, všude možně po školních sešitech a do deníčků jsem si čmárala básničky. A asi vás nijak nepřekvapí, když vám řeknu, že tato záliba byla mými vrstevníky nepochopena. Poezie nikdy nebyla vyloženě žánrem, který by hýbal knižním světem a měl miliony příznivců. Poselství ukrytá ve verších bývají často nepochopená, pro čtenáře těžce srozumitelná. Právě proto si myslím, že ji lidé tolik nevyhledává.
Nedávno ale poezie vylezla ze své bubliny a vytasila se opravdovým esem, které probudilo v mladých lidech zájem. Rapi Kaur – pokud vám jméno této indicko-kanadské autorky nic neříká, nevím, na jaké planetě jste se poslední několik let nacházeli. Tahle pětadvacetiletá hvězda instagramu v roce 2014 ovládla se svou básnickou sbírkou Milk and Honey snad všechny literární žebříčky po celém světě. Už se chytáte? Jestli stále nevíte, o kom je řeč, určitě si Rapi a její příběh slávy najděte na internetu. Rozhodně to není žádné nudné čtení. Abych vás navnadila, prozradím vám, že velkou úlohu hrála v jejím příběhu menstruační krev! Uznávám, že se nejedná úplně o běžný způsob, jak se dostat do povědomí veřejnosti, ale i tak to jde…
Její básně se staly obrovským hitem, mnoho jejích kolegů z literární branže ale popírá, že by se jednalo o poezii a nemohou přijít Rapi na jméno. Sama bych některé z jejích počinů za básně neoznačila, takže s nimi i částečně souhlasím. Nejedná se o typickou poezii, na kterou jsme zvyklí od jiných autorů. Ve většině případech jde jen o krátkou myšlenku, větičku zapsanou do pár kraťoučkých veršů, obohaceny jsou pak o autorčiny vlastní ilustrace. V knize se rozebírají témata jako zneužívání, sex, láska, alkohol, násilí a ženskost. Myslím si, že Rapiin úspěch spočívá především v tom, že přišla na scénu s něčím úplně novým a spojila to s tématy, která jsou nejen důležitá a rozhodně by se o nich mělo mluvit, ale zároveň to jsou takové témata, kterými dnešní teenageři žijí. Upřímně, co si budeme nalhávat, ideálem dnešních mladých lidí je umělec zhrzený životem, který do sebe hází jednu sklenku vína za druhou, dokáže ocenit krásu obnaženého ženského těla a pochopitelně mu nesmí chybět cigareta v koutku úst a těžký životní příběh.
Přiznávám se, že Milk and Honey sama vlastním, nechala jsem se unést vším tím šílenstvím, které kolem této sbírky básní vypuklo a pořídila jsem si ji. Lituji toho? Rozhodně ne, autorčina tvorba jako taková se mi líbí. To, co se mi ovšem už tolik nelíbí, je to, co se následně s moderní poezií stalo. Koncept, s kterým Kaur přišla, rychle převzalo mnoho rádoby umělců, všichni se najednou staly odborníky na poezii. Jména jako Snyder, Ginsberg, Bukowski, Baudelaire, Hrabě, Orten nebo Bondy jim ale nic neříkají.  Za básníka se označuje každý druhý, stačí mít jen účet na instagramu a občas zveřejnit něco s deep poselstvím, nejlépe v rozsahu jednoho až pět slov. Čím stručnější, tím větší hloubku přece dané “dílo” má.  Nechci, aby to vyznělo tak, že jsem proti celému tomuhle kultu instagramových umělců, některé z nich i sleduji a jejich tvorba mě baví. Není jich ovšem moc, málokdo umí pracovat se slovy tak, aby mě zaujal, navíc je velmi těžké najít někoho, kdo se snaží psát o jiných tématech než je právě sex, alkohol a nešťastná láska. V některých těchto příspěvcích je opravdu skryté nějaké poselství, něco, co donutí člověka více se zamyslet.  Takových je opravdu ale jen málo, většina pisatelů se jen snaží využít toho, že se momentálně jedná o velmi populární věc, díky které se dají snadno nahnat sledující.
Kvůli tomuto článku jsem si prošla mnoho instagramových profilů, na kterých je tato poezie publikována. A byla jsem opravdu zklamaná, nejen že byly příspěvky tématicky úplně stejné, často se ale stávalo i to, že byly totožné i obsahově! Kopírování textů a vydávání je za své není na těchto profilech nic neobvyklého.
Asi bych to mohla už nějak uzavřít… Nemyslím si, že by se jednalo o špatný nápad. Instagram je vůbec nejpoužívanější sociální sítí a určitě je to velmi dobrý způsob jak zpopularizovat poezii mezi mladými lidmi, třeba i zviditelnit svou vlastní tvorbu. České instagramové poetické scéně ovšem chybí originalita, stále se omílají ty samá témata a celkově je to prostě dost nuda. Také mi přijde, že když se dnes každý náctiletý nazývá umělcem nebo básníkem, znevažuje to práci skutečných umělců. Vím, že umění může být chápáno mnoha způsoby, pro každého je umění něco jiného, ale dvě slova na bílém podkladu, pro mě prostě nejsou uměním. Ale jak jsem již říkala, najdou se i tací, kteří talent opravdu mají, stačí jen umět hledat. Za sebe mohu doporučit z českých profilů určitě Báru Vencálkovou, Psáno strojem a Xabyssus.

Ten, kdo mě naopak vůbec nezaujal je pak Honza Doležal (zapiskyumelce), momentálně jeden z nejúspěšnějších českých básníků. I když jsou jeho příspěvky obohaceny o nádherné ilustrace, přijde mi to zkrátka pořád všechno stejné. Se slovy rozhodně pracovat umí, ale na můj vkus je to prostě všechno strašně monotónní. Ze zahraničních tvůrců mě pak příliš nezaujal Atticus, který má přes 733 tisíc followerů. Nedávno jsem si přečetla jeho sbírku Láskou ji nespoutáš, z více jak 200 básní mě zaujalo asi tak deset. Ty se mi líbily opravdu hodně, ovšem vzhledem k množství básní, které sbírka obsahuje, to bylo velmi málo.
Jaký názor máte na instagramovou poezii, vy? Je někdo, jehož básně vás opravdu baví?

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

9 thoughts on “Dnešní poezie aneb citové výlevy na instagramu

  1. Ja uz akonahle vidim ,,pozeziu" podobneho typu, hned vypinam 😀 Sama som z hecu skusala podobnu zalezistost a na to, akym stylom som na to sla, by som mala tak za pol dna celu knihu hotovu – ked sa clovek pozrie na to, ze casto sa tie verse nerymuju a su iba akoby odenterovane slovo po slove, tak to uz je fakt nonsens, aby to nezvladol aj normalny clovek. Celkom ma mrzi, ze klasicke basne, co su aj v lit. kanone a vazili si ich v minulosti teraz zapadaju prachom, deti a mladi ich ani nepoznaju, ale zato je vsade toto – dufam, ze len docasne, aj ked, ktovie, s cim pridu ,,infleunceri" potom a mohlo by to byt este horsie:D

  2. Mě tahle "současná" podoba poezie moc nebere, o Milk and Honey jsem sice chvíli uvažovala, ale tím, jak to bylo úplně všude, se mi to znějak zprotivilo. Možná je to škoda, klasická díla mám moc ráda a přijdou mi velmi inspirativní, ale tyhle novodobé (mnohdy až) patvary mne nechávají chladnou :). Každopádně článek je hezky napsaný, v mnohém s tebou souhlasím :).

  3. Naprosto souhlasím! Ačkoli se mi nikdy nějaké veledílo složit nepodařilo, poezie mě baví a jako žánr ji opravdu uznávám. Ovšem tyhle instagramové tvořílky… Řekla bych, že většina z nich to prostě dělá, protože je to zrovna tak nějak v kurzu. V jednu chvíli bylo moderní točit na youtube, takže točil každý. A teď se píše insta-poezie. Kupříkladu profil Xabyssus mám celkem ráda, občas mi verše vážně něco dají, ale to je asi tak všechno. Ale i v tomto případě si myslím, že by bylo lepší zůstat jen na instagramu. 🙂

  4. Žiju starou poezií popřípadě si přečtu výbory české/slovenské poezie za daný rok (2017 jsme kupovali naší třídní k narozeninám. Mám ráda Halase a Skácela. Sem tam si přečtu, co mi někdo hodí, ale cíleně poezii úplně nevyhledávám. A už vůbec ne na internetu. K tvorbě na netu jsem skeptická. Zvládám obrazový materiál a blogy, pokud ještě jejich majitelé umějí psát, což mám pocit rok od roku upadá (není mířeno na tebe). A Med a mléko jsem otevřela v knihkupectví a bez zájmu zase zavřela. Nemám ráda tyhle davové psychózy, kdy se k něčemu přidruží i lidé, kteří tomu nerozumí, ale je to cool, tak to budu dělat taky. A z Milk and honey jsem tento dojem měla, bohužel. Tím neubírám na kvalitě autorce, tak za to nemůže. Ostatně to stejné se stalo i s Hvězdnými válkami. 🙂

  5. Písala som článok ohľadne milk and honey a musím uznať, že mi vôbec nenapadlo, akú to má spojitosť s instagramom. Je vidieť, že sa naozaj musím ešte dosť učiť 🙂
    Každopádne pekný článok a súhlasím 🙂

  6. „Tvůj Anděl strážný dopad’ špatně“
    psali mi ihned, jak jej našli
    Dosud se se vším prával zdatně
    V noci si, žel, prý hodil mašli

    Přitom jsme pár dnů zpátky pili
    na akci, kde hrál punk či reggae
    Všichni šli spát. Jen tři jsme zbyli
    (s Andělem z písně od UDG)

    Byli to právě oni, kteří
    ze stolu s chlastem / zbytky jídla
    na závěr sjeli lajnu peří
    (toho, co zdobí jejich křídla)

    Pak jsme se zvedli. A šli domů
    Koukaje, jak můj Anděl vráží
    do košů, zdí či kmenů stromů
    ptal jsem se: „Kdo tu koho stráží?“

    Doma se schoval pod peřinu
    Dalšího rána hned vzal roha
    snaže se smýti vlastní vinu
    před prahem dveří Pána Boha

    „Tvůj Anděl strážný dopad’ špatně“
    čtu si tu zprávu zas a znova
    Rezervní křídla visí v šatně
    Kdesi zas on – již beze slova

    Ukápla slza. Ach, ta ztráta!
    Byli jsme přeci stále spolu!
    … když si v ten moment všimnu plata
    s poslední kapslí Neurolu

    Poté se k jeho stolku vrhám
    Otvírám šuplík – v něm dvě tašky
    jichž obsah srdce v cáry trhá
    Ibalgin, tráva, prázdné flašky

    Celý se třesu – uvnitř i vně
    z vědomí, proč si mašli hodil:
    Na tom, že žil tak destruktivně
    měl jsem, jak vidno, velký podíl

    Včera mu zřejmě došly síly
    A než se ke mně vrátit zpátky
    z posledních, co mu ještě zbyly
    strčil svou hlavu do oprátky

    „Tvůj Anděl strážný dopad’ špatně“
    naposled čtu a mačkám DELETE
    Slunce se v okně leskne matně
    V tom, kterým za mnou vždycky přilít’
    ———
    … ale nemám instagram. A tak mě nikdo nezná…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top