Bordel v hlavě

Holka se striemi na bocích

Hodiny strávené před zrcadlem prohlížením se ze všech různých úhlů, pláč a zklamání.
Hodiny strávené počítáním, hodiny strávené v okovech denního kalorického příjmu a výživových hodnot potravin.
Hodiny a hodiny…
Často si sotva dokážu najít pár minut na to, abych položila babičce kytičku na hrob, abych šla ven s přáteli.
Hodiny a hodiny…

O poruchách příjmu potravy se tolik mluví, ale ve skutečnosti se děje tak málo. Původně jsem se tomuto tématu vůbec nechtěla věnovat, ale chtě nechtě se tomu zkrátka nevyhnu, pokud máte pochopit celý můj příběh.
Všechno to začalo na podzim 2016. Nebyla jsem roztomilá boubelka, nedosahovala jsem nádherných kyprých tvarů plnoštíhlých modelek. Nebyla jsem vysportovaná fitnesska s pevnou zadnicí a pancéřovým břichem. Nebyla jsem ani štíhlá kráska s nohami až do nebe. Nebyla jsem ani elegantní a morbidně “krásné” stvoření ve stylu Twiggy nebo heroin chics. Byla jsem prostě “normální holka”. Situace doma byla komplikovaná, všechno se mi sypalo pod rukama a do toho jsem měla velké problémy se sebevědomím.
Uzavřela jsem se před okolním světem a přestala téměř jíst. Nebyl to můj původní záměr, prostě jsem neměla chuť k jídlu, nejspíše to zapříčinilo všechno to dění kolem. Jakmile jsem na sobě ale zpozorovala první úbytky váhy, zalíbilo se mi to, spatřila jsem v tom určitou cestu, jak dosáhnout hezčí postavy a strhnout ze sebe tu nálepku “normální holky”.
Hubla jsem – hodně, kila ubývala a zdravotní problémy přicházely. Často jsem omdlévala, vypadávaly mi vlasy, s anorexií se dokonce pojí i můj úplně nejděsivější zážitek, kdy už jsem si myslela, že je opravdu konec. To je pro mě ale příliš bolestivé a osobní, takže prosím o prominutí, ale více se o tom rozepisovat nebudu.

Postupně se mi povedlo se z toho dostat, převážně díky Márovi. Nelíbilo se mi  když se o mém břichu vyjádřil jako o propadlině, nelíbilo se mi, že se neustále musel trápit myšlenkami na mé zdraví, nelíbilo se mi vidět ho smutného, chtěla jsem pro něj něco víc než kostru potaženou kůží, i když já sebe tak nikdy nevnímala (až teď s odstupem času).
Přibrala jsem, díky antikoncepci mi dokonce narostla i prsa! Potom jsem ale zas nějak začla blbnout, tentokrát jsem sice nezhubla tolik, ale má vymodlená prsa byla pryč.
Všechno se pak tak nějak spravilo, byla jsem hubená, ale zdravě vypadající holka. Jenomže… bum prásk – sociální sítě zaplavily fitness blogerky, veganky, healthy recepty, vypracovaná těla,… a mé sebevědomí, které nikdy nebylo pověstné svou silou, utrpělo další ránu. Dala jsem se tedy na cvičení a zdravou stravu. Nutno podotknout, že tentokrát mi šlo o zpevnění těla a nabrání svalové hmoty, ne o vystupující žebra, na která bych mohla z fleku někoho napíchnout. Pilně jsem studovala články na internetu o tom, co jíst a co ne, cvičila jsem HIIT kardio, posilovala jsem, dodržovala doporučený denní příjem potravy, zdravě si vařila, všechno vážila, zapisovala.
Svým způsobem jsem dělala opravdu všechno dobře, jedla jsem správný počet bílkovin, sacharidů, tuků i vlákniny, omezila jsem příjem cukrů a začala se více hýbat. Nadchla jsem se pro to, měla jsem ze sebe dobrý pocit, pozorovala jsem výsledky! Ale jak tvrdě byly vydřené…
Počáteční nadšení brzo (po půl roce) opadlo, počítání kalorií, příprava jídla na následující den, hledání videí, podle kterých budu další den cvičit,… Začala jsem tím být naprosto posedlá, neusla jsem, dokud jsem neměla kompletně naplánovaný jídelníček do poslední kalorie.
Žila jsem zdravým životním stylem a zároveň nežila. Hýbala jsem se, správně jedla, byla jsem spokojená se svou postavou. Nepřestávala jsem se ale hnát za dokonalostí, která mi byla na instagramu dennodenně servírována, dostalo se mi to do hlavy. Přestala jsem chodit s kamarády do kaváren, protože mi bylo jasné, že bitvu já vs. “ten dokonale nadýchaný čokoládový dortíček” nemám šanci vyhrát. Dokonce jsem se přestala těšit na přespávačky u Máry, protože jsem věděla, že mě tam čeká k večeři pořádná dávka sacharidů. I když se mohli jednat o kvalitní sacharidy, spojení sacharidů a večeru jsem se bála jako čert kříže.

Dokud není mysl a duše spoko, o zdravému životnímu stylu nemůže být ani řeč.
Jednoho dne se mi naštěstí rozsvítila v hlavě žárovička, roztrhala jsem všechny tabulky, spálila mosty za všemi těmi moudry o cvičení a jídle. Začala jsem se hýbat pro radost, ne z povinnosti. Svým způsobem si stravu stále hlídám, během mého rádoby healthy lifestylového období jsem celkem získala odhad na to, kolik co čeho obsahuje. Nic si ale už nevážím, netrápím se čísly, nic si nikam nezapisuju  Nezžírá mě svědomí, když do sebe dostanu za den o 5 gramů cukru nebo tuku víc, sem tam si zkrátka zahřeším. Je důležité mít přehled o tom, co jíte, důležité je ale také uvědomit si, že život se netočí jen kolem toho.
Obdivuji lidi, kteří dokáží celý život na sobě makat, počítat si všechno jídlo – obdivuji jejich výdrž, vášeň, jejich krásná a zdravá těla. Pro mě tohle ovšem není ta správná cesta.
Dneska, když se na sebe podívám do zrcadla, vidím holku, co se má ráda.
Holku se striemi na bocích, které ji ale nebrání v úsměvu.
Holku s malýma prsama, nikoliv malými sny.
Vidím spokojenou holku.
Konečně vidím své zdravé já.

Máš křivé zuby? Usměj se a ukaž je pyšně světu! Trpíš ekzémem nebo akné? Vždyť je to přirozené! Nemáš míry modelky? Proč se tím trápit, hlavní je líbit se sama sobě, být svým vlastním pánem a pochopitelně vše udržovat v rámci nějakých zdravých mezí…

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

16 thoughts on “Holka se striemi na bocích

  1. Je super, že jsi šla v timhle tématem ven 🙂 dřív nám byly servirovany ideály formou modelek, co mají velikost 34, teď na instagramu zase fitness.. Tak jak píšeš 🙂 ale každý jsme nějaky, tak hlavně ať jsme spokojeni 🙂
    DL

  2. Super, že jsi o tom dokázala mluvit, já jsem poruchou příjmu potravy trpěla od září do prosince a jsem ráda, že jsem se z toho dostala, protože je to vážně nebezpečná věc.

  3. Tak ako pises, byt do niecoho nuteny okolim, priatelmi ci partnerom, pokial sa to cloveku samemu nepaci a sam to nechce, je chore. Ak niekto tuzi byt vegan, frutarian a kadeco, ak niekto chce cvicit, posilovat… tak nech to pokojne robi, ale len, ak ho to bavi. Chapem, ze niektori myslia, ze lahsie zapadnu, ak sa prisposobia trendom z internetu, ale je to blbost asi ako prirucky, ktore hovoria, ze stastnym, zdravym ta urobi toto a toto a toto… kazdeho stastnym robi nieco ine, kto chce mat 50 kilov, nech ich ma, kto je vyrovnany so svojimi 70 kilami, nech to toleruje aj okolie. Aj tak mam pocit, ze v dnesnej spolocnosti primarne ta tolerancia a neodsudzovanie druhych chyba..

  4. Jak už bylo řečeno v komentářích přede mnou, je vážně odvážné, že si tohle napsala a obdivuju tě za to. Ale především za to, jak ses k celé situaci postavila a nakonec si to překonala a začala být spokojená sama se sebou. Ušla si dlouho cestu, ale povedlo se ti to a to je hlavní. Takže gratuluji k tomu, že si přesně taková, jaká jsi a dělá tě to šťastnou 🙂

  5. Děkuji mockrát! 🙂
    Cvičení je fajn věc, hýbat bychom se určitě měli nějakým způsobem všichni. Můj problém byl ovšem v tom, že jsem to dělala z povinnosti 🙂

  6. Přesně tak! Je to každého věc. Je jen škoda, že většina společnosti to tak nevnímá. Odsuzování a netolerování druhých je v dnešní době sociálních médií velkým problémem, který pak vede právě k poruchám přijmu potravy, depresím, sebepoškozování,…

  7. Moc pěkný článek!! Taky jsem několikrát zkoušela jíst podle tabulek a všechno si hlídat. Taky to není pro mě. Tedkom jsem skončila u toho, že se dívám, co jím. Snažím se jíst zdravě, ale zase se neomezuji v tom, že bych si nedala i něco jiného 🙂 snažím se spíš o to zacvičit si, jít na delší procházku se psem nebo jít si zaběhat. Směřují můj cíl spíše k tomu pravidelnému pohybu 🙂

  8. Tak to máme stejné, je zbytečné stresovat se všemi těmi čísly, stačí při vybírání jídla jen zapojit trochu mozkové buňky a člověku dojde, zda to je pro jeho tělo dobré či ne 🙂
    Co se týče pohybu, je důležité, aby to člověka bavilo, procházky s pejskem jsou proto určitě fajn 🙂

  9. Zažila jsem něco dost podobného – počítala jsem kalorie, skoro denně cvičila a byla tím posedlá. Společnosti jsem se vyhýbala, skoro nad ničím jiným nepřemýšlela.. Díky bohu, že už je to za mnou 🙂 Jsi silná, že ses z toho dostala ♥

    WantBeFitM

  10. Jsem moc ráda, že ses z toho dostala. Je to o bublinách, je to o tom, co si na sociálních sítích dovolíš okolo sebe mít. Nic výše popsaného na nich nemám, protože mě to nezajímá. Ovšem o tomhle tématu vím a děsí mě to. V mém okolí se o tohle několik lidí pokoušelo a jedna kamarádka skončila na léčení. Musíme si všímat našeho nejbližšího okolí, musíme lidem okolo dávat podporu, ne jenom kritiku. A musíme se mít rádi. Je to těžké. Já to vím, protože já se sice neženu za dokonalou postavou, ale zase se snažím být dokonalá v tom, co vím. Vědomosti, tak pomíjivá věc, ale všichni mi vždycky přijdou lepší než já… a pak se někde složím a brečím.
    Držím ti palce, vážím si, že jsi našla sílu a napsala jsi svůj životní příběh. Pohladila jsem svoje strie a řekla jim: "Vidíte, holky, jste v pořádku na svém místě…" děkuji.. ♥

  11. Jsem rada žes nakonec dospěla do bodu kdy ti to neublizuje a jsi spokojena. Podle me když se člověk stravuje zdravým selským rozumem je to lepší než kdejaký vážení.

  12. Uff silný článok dievča…Ja som len strašne šťastná, že si o tom napísala a môžu si to prečítať aj iné dievčatá…Všetko bude raz v tom najlepšom poriadku. Si viac silná než si myslíš 🙂

    Klaudia Duranova

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top