Cestování

Den čtvrtý – Bez opalováku na Island nelez

Islanďané jsou nejspíš ti nejlínější lidé na světě, otevírací doba obchodů je zpravidla od 10:00 do 18:00, dokonce ani na benzínkách se večer nepracuje! Takže když budete na Islandu pozor na to, abyste neudělali stejnou chybu jako kluci, co ráno před devátou hodinou objížděli obchody, snažili se sehnat něco k jídlu, a pak akorát dorazili pozdě na místo našeho srazu…
Tentokrát jsme se vydali do Reykjadalur valley. Kluci na něj dostali předešlý večer tip od jednoho Čecha, který tu už nějakou dobu žije a pracuje jako plavčík v geotermálním koupališti, kam kluci ještě večer po výletu zamířili. Někdo hold tráví večery vymejváním si šampónu nad záchodem, někdo se vyhřívá ve čtyřicetistupňových bazéncích… Vsadím se, že pro tenhle výlet se stejně rozhodli jenom proto, že už na nás začala být vidět (cítit) absence sprchy.
K samotné termální řece se dojet autem nedá, to musíte nechat takových šest kilometrů od řeky. Bez ťapání není koupání! Nezbývá vám sice nic jiného, než si vyšlápnout jeden takový opravdu obrovitánský kopec, ale ta krajina kolem a ten výhled… člověk tu strmost po chvíli přestal vnímat a jen se kochal. Když jsme pak sešli z vrcholku kopce do téměř až tolkienovského zeleného údolí plného ovcí, přivítal nás silný smrad. Všude byla rozeseta vroucí jezírka dosahující teploty i nad 100 stupňů. No, tyhle bublající věci taky dost smrděly… sirné výpary všude kolem nás nám maličko náš výlet znepříjemňovaly. Čím teplejší voda tady na Islandu je, tím větší smrádek se z ní line…
Samotná termální řeka pak byla něco neskutečného, i když jediný člen naší výpravy, který měl po ruce plavky byl Michal. Já se Zuzkou jsme si je z Čech nepřivezly, počítaly jsme s tím, že co se týče koupání, vystačíme si se spodním prádlem. Tom to z nás vymyslel úplně nejlíp, ničeho se nebál a šel do toho úplně na přírodno. Hanbaté koupačky jsem se pak sama dočkala během následujících dnů, ale o tom vám povyprávím jindy. Se Zuzkou jsme se tedy čvachtaly ve spodním prádle, přece jenom nám bylo blbé se před kluky, které jsme znaly pár dní (a další stovkou úplně cizích lidí) svlékat.

Konečně jsme se dočkaly teplé vody! Teplá nebyla jenom voda, ale i počasí. Sluníčko pařilo tak moc, že jsem se dokonce i spálila. Typická já… nejenom, že se zvládnu spálit v Londýně, já jsem  dokonce tak dobrá, že se mi to podaří i na Islandu. Sluníčko, 15 stupňů, travnaté kopce hrající všemi odstíny zelené, na kterých se pasou tisíce ovcí… jsem vůbec na Islandu?
Po takových dvou hodinách strávených v řece se maličko zatáhlo, využili jsme toho a pokračovali v našem výšlapu, tentokrát k nedalekému obřímu jezeru, cestou jsme maličko zmokli. Dobře,  možná trochu více než maličko, ale rozhodně to nebylo tak strašné. Podle všech možných turistických průvodců, blogerů, cestovatelů a dalších jsem si islandské počasí představovala opravdu mnohem divočejší. Rozhodně mě teda nenapadlo, že budu litovat toho, že u sebe nemám opalovák… Cestou zpátky, když se opět vyjasnilo, jsme jednoduše neodolali a zalezli jsme znova do řeky. Kluci nás celou dobu bavili historkami ze svého studijního pobytu v Dánsku, z táborů, různých sportovních akcí,… já ani Zuzka nejsme vyloženě komunikativní osoby, to se ovšem o klucích říct rozhodně nedalo. Což ale velmi oceňuji, možná nejsem dobrý vypravěč, za to posluchač jsem přímo výborný a kluci se poslouchali jedna radost. Škoda jen, že jsme si nezkusili zahrát třeba bobříka mlčení, zajímalo by mě, jak dlouho by to vydrželi…půl minuty, minutu?
Naši téměř dvacetikilometrovou procházku jsme chtěli zakončit návštěvou lávové jeskyně. Průvodce mi tvrdil, že vstup je volný a na vlastní nebezpěčí. Pochopitelně, že byl placený, jeskyně byla přístupná jen s proškoleným průvodcem a speciálním vybavením, ještě navíc měli zavřeno. Poučení pro příště: Nevěřte v roce 2018 turistickým průvodcům z roku 2017!
Zajeli jsme si alespoň k nějakému zálivu, co byl zrovna poblíž. (Omlouvám se za mou neznalost názvů některých míst, ale to prostě nejde… zkuste si vygooglit něco islandsky a uvidíte) Tam se nám povedlo najít vzkaz v lahvi. Byl ale s dnešním datem a měli jsme takové tušení, že ho tam nechaly dvě holčiny, které jsme potkaly cestou na pláž. To je taky nápad, posílat vzkaz v lahvi v době přílivu… Pláž byla nádherná, nebýt hejna labutí plavících se po moři, připadala bych si jak někde v Chorvatsku nebo Itálii. Výjev labuti na moři byl ale tak divný, že jsem usoudila, že musím být ještě pořád na Islandu, protože divnější zemi opravdu neznám.

 

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

9 thoughts on “Den čtvrtý – Bez opalováku na Island nelez

  1. Hezké cestopisy, přihlásila jsem se k odběru 🙂 jediná výtka: trochu hůř se mi na blogu hledalo – může být pochopitelně mou blbostí, ale s uživatelovou blbostí by se obecně mělo počítat. Postrádala jsem třeba štítky a pak mi připadalo, že jsem našla akorát fotky a nedošlo mi, že to jsou články.

  2. No tak to naozaj zavidim, ja som skor na Skandinaviu a tieto severske krajiny, ale v podstate je to vcelku podobne 😉 ak niekedy budem mat to stastie sa do tychto krajin dostat, to budem potom asi ta najspokojnejsia Slovenka 🙂 A tá kúpacka naholo? No ocividne ti odvaha nechyba ani v tomto smere, som zvedava na clanok😂😂😂

  3. Mám to podobně, tohle jsou scenérie jak z Pána prstenu… dokonce i když jsem si pak další den sáhla na ledovec, tak jsem si nepřipadala jak na drsném severu! 😀 Počasí nám prostě přálo 🙂

  4. Uuuuu, Skandinávie! ♥ Tak tam plánuju taky vycestovat… snad se mi ještě letos podaří to Norsko. A k té koupačce? No, žijeme jen jednou! 😀

  5. Děkuji, tvůj zájem o články mě těší! 🙂
    Už delší dobu si plánuju trochu s designem blogu pohrát, musím si na to ale vyhradit minimálně jeden celý den a momentálně jsem trochu v časovém presu, každopádně až se do toho pustím, budu brát v potaz i uživatelskou blbost 😀

  6. Mě Island vždycky hrozně lákal, ta země mi přijde krásná. 🙂 Na nahatou koupačku s cizími lidmi bych určitě nešla, to měl ten kluk odvahu. 😀 Taky jsem spíše posluchač, takže si umím představit, jak by mi z ukecaných kluků hučelo v hlavě. 😀

    M.

  7. Upřímně já jsem za tu ukecanost byla fakt ráda, ono jak jsme se moc neznali, tak člověk moc nevěděl, co říkat, o čem se bavit… takhle jsme se skvěle vyvarovali trapnému tichu! 🙂 Navíc historky kluků byly vážně vtipné 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top