Cestování

Den pátý – Na návštěvě u Froda Pytlíka

V sobotu ráno se procházíme sluncem zalitým Reykjavíkem. Kdo by to byl řekl, že si po Islandu budu vykračovat jen v tričku… Se Zuzkou se vydáváme na vyhlášenou místní tržnici. Z té jsem byla, abych pravdu řekla, maličko zklamaná. Čekala jsem obrovitánské množství stánků s lokálními výrobky, typicky islandskými pochutinami, suvenýry,…

Místo toho se to tu všude hemžilo Vietnamci prodávající “levný” (na Islandu není nic levného, dokonce ani Vietnamci) textil a kosmetiku. Pochopitelně se tu našlo pár stánků například s rybami, vlnou, lékořicí, ovšem byly tedy početně pěkně převálcovány stánky s naprosto neislandským zbožím. Mně osobně pak nejvíc zaujal stánek se starými vinylovými deskami a cédéčky, které byly opravdu za hubičku. Hned jsem si tedy pořídila cédéčko Beatles, Zuzka netroškařila a koupila si vinyl Queenů. Házela jsem na ní zamilované pohledy po celou dobu našeho pobytu, a vždycky když Zuzka usnula, objímala jsem se s ní a… ne, kecám, zas tak šáhlá nejsem, ale byla teda fakt neskutečně nádherná!

Pořádně jsem se ani po tržnici nestačila rozhlédnout a už nám psal Michal, že i když jsme si na dnešní den žádný výlet nenaplánovali, že by byl hřích nevyužít toho počasí a nespáchat něco. Tom byl naprosto mrtvý z nasávání noční atmosféry města (a určitě nejen té) z předešlé noci, Zuzka se na výlet také úplně necítila, ale já jsem byla za jedno s Michalem. Měli jsme před sebou ale dlouhou cestu. Cíl naší cesty, pro který se můj spolucestovatel rozhodl, byl poměrně vzdálený, už bylo téměř poledne a večer jsme se museli vrátit nějak rozumně na domluvenou grilovačku, na kterou jsem se já osobně neskutečně těšila, protože vidina normálně poživatelného a teplého jídla po několikadenním přežívání na instantní stravě… pane bože, ano! Proto mě rychle nabral v centru, já se převlékla do sportovního, mezitím mi má rychlovarná konvička uvařila další z řady instantních obědů alá zalij, sněz a zkus to v sobě udržet. Společně se sváčou jsem si tuhle svou vysokou gastronomii zabalila do batůžku, popadla foťák, pití a hurá na výlet!

Když jsme dojeli k naší první zastávce – nádhernému vodopádu, za jehož vodní stěnu se dalo pohodlně dostat po vyšlapané a plotem ohraničené cestičce, trošku jsem zalitovala, že jsem si nezabalila i pláštěnku. Nejdřív jsem nechápala ty davy japonských a německých turistů pobíhajících v pláštěnkách, na nebi nebyl ani mráček a sluníčko pařilo dost silně. Jakmile jsem se ale přiblížila stěně vodopádu, rychle jsem pochopila. Bylo to neskutečně krásné pozorovat vodopád z tak netradičního úhlu, nikdy jsem se takhle za žádný vodopád nepodívala. Kromě toho, že to bylo krásné, to také bylo pěkně mokré. Když jsme odtamtud vylezli, vypadali jsme, jak kdyby nás právě někdo hodil do rybníku.

Od tohohle vodopádku (nechtějte po mě prosím jméno, všechno to zní tak strašně stejně a nezapamatovatelně…) jsme se přesunuli k dalšímu vodopádu, tentokrát ke Skogafossu, který se díky své impozantnosti objevil například ve filmu Thor: Temný svět. Pokochali jsme se vodopádem, vyšlápli si nekonečné schodiště (myslela jsem si, že mi shoří zadek, jak moc to pálilo, a to jsem na podobné věci trénovaná) a pokračovali údolím podél řeky Skóga, které mám já osobně v srdci uložené jako nejnádhernější místo celého Islandu. Kde že je ta nehostinná a chladná severská krajina? Já osobně jsem viděla jen sluncem nasvícené zelené kopce plné ovcí a spoustu vodopádu. Prostě hotová Tolkienova Roklinka! Bůh ví, jestli se ten Pán prstenů vůbec natáčel na Novém Zélandu, jestli nám tady jenom někdo pěkně nekecá…

I když neradi, museli jsme se vrátit zpět do auta. Čekala nás ještě jedna zastávka a to v městečku Vik, z kterého jsme byli oba pořádně zklamaní. Doufali jsme, že k těm krásným útesům, které jsme obdivovali na nejrůznějších fotografiích, se dá dostat nějak blíže. Bohužel,… do toho se nám ještě pokazilo počasí. No, Vik teda nic moc.  A abych nezapomněla, cestou zpátky jsme si zajeli k ledovci… když už jsme na tom Islandu! Další položka z mého seznamu věcí, co chci během téhle severské výpravy stihnout, je splněna. Nejenom, že jsem ledovec viděla, dokonce jsem si na něj i sáhla.

Vzhledem k tomu, jak jsme se předtím nechali unést malebnou krajinkou podél Skógy a strávili jsme tam o něco více času, než bylo původně v plánu, do Reykjavíku jsme se vrátili až v půl desáté večer, kdy už se nám příliš do grilování nikomu nechtělo. Takže jsem se té teplé večeře zase nedočkala…
Každopádně kdybych měla opět tu možnost volby teplá večeře vs. výlet za vodopády, ani na vteřinu bych nezaváhala! Žaludek může chvíli strádat, hlavně když mysl a duše jsou syté (oh, to má hloubku…) Strašně mě mrzí, že Zuzka o tu nádheru přišla, jsem přesvědčená o tom, že by z toho všeho byla nadšená tak jako já.
Na závěr bych vás ráda poprosila o radu. Vzhledem k tomu, že své cesty se snažím vždy pojmout pokud možno co nejvíce low cost, předpokládám, že v blízké době se určitě dostanu do podobné situace, kdy opět budu odkázána jen na kuchařské umění mé stoleté rychlovarné konvičky (možná s tím věkem ani nepřeháním, mám ji ještě po prababičce). Neměli byste nějaké tipy na nějaká dobrá instantní jídla? A když už se tedy takhle vyptávám…. představovali jste si Island takhle moc travnatě a ovcovatě?

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

8 thoughts on “Den pátý – Na návštěvě u Froda Pytlíka

  1. Taky cestujeme hlavně low-cost, protože jsme "chudí studenti". 😀 Před pár lety jsem byla na takovém pobytu v Paříži a měli jsme s sebou spoustu instantních polévek a pak různé instantní těstoviny s kuřetem v kelímku. Mají je snad v Bille, tuším. Ale to mají podle mě v jakémkoliv supermarketu, mně to každopádně chutnalo. 🙂 Jinak ty vodopády jsou prostě sen, Island je místem, kam se chci podívat už nějakou dobu, stejně tak do Norska. 🙂

    M.

    1. Koukám, že máme vyhlídnuté stejné destinace! 🙂 Do Norska bych se také moc ráda podívala, tak snad nám to vyjde 🙂

  2. Jakožto milovnice Pána prstenů mám tohle kouzelné místečko na planetě zemi také na seznamu “co vidět”. Bohužel, zatím se nezadařilo. Každopádně chápu ten rozpor jídlo vs. zážitek. 😀 Já bych brala obojí. Ale na druhou stranu, asi bych taky volila stejně. Protože o takové zážitky prostě není radno přijít. 🙂 ,

    P.S. Moc pěkné počtení!

    1. Tak to mě těší, že se ti článek líbil 🙂 Na Pána prstenů mám vyloženě úchylku, až se jednou podívám na Nový Zéland do Hobitína, budu nejšťastnější člověk na světě 🙂

  3. Ach já miluji Pána prstenů a Beatles, to ti závidím, sama mám doma desku. Píšeš fakt dobře, pěkně se to čte, úplně samo 🙂 Taky bych se chtěla někdy podívat na Nový Zéland a taky jako velký fanoušek Harryho Pottera do Londýna!

    1. To jsem ráda, že lidé s dobrým hudebním a filmovým (popřípadě snad knižním?) vkusem ještě nevymřeli! 🙂 Ten Zéland je maličko finančně náročnější, no… co si budem… každopádně do Londýna se dá vážně dostat za pár stovek, návštěvu určitě doporučuji 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top