Cestování low-cost

KOLO, KAM SE PODÍVÁŠ ⋅ TRÁVA, KDE SE NADECHNEŠ

I want to ride my bicycle, I want to ride my bike… jen těžko byste hledali písničku, která by lépe pasovala na hlavní město Holandska – Amsterdam. Soupeřit by s ní mohla snad už jen Smoke Weed Everyday. Cyklisté, tráva, parky, kanály, kytičky, malebné domky a kavárničky, nezní to božsky? A ono nejenom že to tak zní, ono to tak skutečně i je! Konečně jsem se o tom mohla sama na vlastní oči přesvědčit minulý víkend, když jsem se s kamarádem vydala na pár dní do Amsterdamu.

Své putování jsme začali v pátek večer, v autobuse jsme strávili šestnáct velmi náročných hodin. No, náročných… upřímně většinu z toho jsem prospala, byla jsem ten den od šesti ráno na nohou a na dvanáctihodinové směně v práci, než jsem do autobusu hopsla, takže jsem se moc nepohodlím autobusu netrápila. Navíc jsem na dlouhé cesty autobusem zvyklá, ale co si budeme povídat… šestnáct hodin v autobuse je pořád šestnáct hodin v autobuse…

Po příjezdu jsme hned zamířili na ubytování. Čekalo tam na nás milé překvapení – z původního pokojíku, který jsme měli obývat, se stal celý byt, protože majitelé si zrovna vyjeli na dovču. Nemilé ale byly ty dvě bezsrsté kočky, které nám tam nechali. Nechápejte mě špatně, zvířátka miluji, kočky jsou boží, ale když já těmhle nahatým plemenům prostě nemůžu přijít na chuť… Kromě těch dvou nahotinek bylo ale ubytování vážně skvělé, všude kolem byly restaurace a obchody s potravinami, do centra jsme to měli necelou půl hodinu cesty. Pokud se chystáte Amsterdam navštívit a nevíte, kam složit hlavu, zkuste to tady.

Zbytek dne, stejně jako pak i ty následující dny, jsme se courali městem, kochali se všudepřítomnou zelení, kanály, vdechovali místní atmosféru, ke které neodmyslitelně patří i pořádný marihuanový odér, jenž vás bude doprovázet na každém kroku. Musím říct, že jsem byla až překvapená, jak je Amsterdam vlastně maličký. Za den jsme ho pěšky prošli úplně celý a to jsem se bála, že nám na něj ten jeden víkend nebude stačit. Popravdě řečeno, ve finále jsme už pak po dni a půl ani nevěděli, co dělat. Amsterdam bohužel není městem, kde byste chodili od jedné památky k druhé, žádné hrady, zámky, pamětihodnosti,… tu nenajdete. Můžete navštívit Dům Anny Frankové a dále pak některé z mnoha muzeí, kterých je v Amsterdamu mraky. Bohužel nejsem ale typ člověka, co by strávil celý den v muzeu nebo galerii (a to mám umění i historii ráda, ale na tyhle věci zkrátka nejsem). A představa toho, že vysedáváte celý den po amsterdamských kavárničkách, což by bylo mému srdci mnohem bližší než muzea, se vmžiku rozplyne, když zjistíte, že jedno kafčo tady stojí třikrát tolik, co u nás.

Abych si ale jen věčně nestěžovala… i když je Amsterdam maličký, je bezesporu krásný. Ty úzké barevné baráčky, lodičky brázdící kanály, stovky velmi fotogenických mostů, květin a kol… Až vás sem někdy vaše cesty zavanou, nesmíte rozhodně vynechat plavbu lodí, ochutnávku sýrů a cyklo projížďku městem. Plavba lodí vás vyjde od dvanácti euro výš. My jako chudí studenti jsme se rozhodli pro tu úplně nejlevnější variantu za 12 euro a vůbec toho nelituji. Na naší hodinové plavbě nás provázel ten nejúžasnější a nejvtipnější kapitán na světě. Kromě historického výkladu se nám dostalo i spousty rad ohledně toho, kam zajít na jídlo, kolik si máme našetřit, pokud si chceme v Amsterdamu pořídit hausbót, nebo kam zajít na nejkrásnější toalety ve městě. Co se týče sýrů, ty jsem dovezla domů jako suvenýr, na ochutnávku ještě nedošlo, nejspíš si je necháme na Silvestra nebo k nějaké jiné příležitosti, přeci jen nebyly úplně nejlevnější a čím déle je necháme uzrát, tím větší gastronomický zážitek z nich určitě budeme mít. Projížďka na kole nám bohužel nevyšla, předpověď nevypadala zrovna sympaticky, mělo nám pořád pršet a rozhodli jsme se, že raději budeme moknout s deštníkem v ruce jako chodci než jako cyklisti s rukami na řidítkách. Každopádně je to škoda, zrovna ta kola k tomu Amstru prostě patří!

Další věc, jenž vám bude doporučena na většině cestovatelských blogů, budou coffee shopy. Jakmile se dostanete do centra, najdete je na každém rohu. My osobně jsme žádný nenavštívili, pokud se tu budete pohybovat v létě (během sezóny), kdy je Amsterdam přeplněn turisty k prasknutí, kupte si spíše něco v některém z obchůdku se suvenýry a dejte si to někde v parku, u vody nebo na pokoji. Každý coffee shop, kolem kterého jsme prošli, byl totálně přelidněn, a to dokonce i ty mimo centrum! Necítila bych se v těch temných místnostech, namačkaná na cizích lidech jak sardinka, asi úplně dobře. S Davidem jsme se jakýchkoliv travnatých experimentů zdrželi, ale při našich toulkách jsme viděli mnoho místních, kteří před turistickým šílenstvím v coffee shopech utíkali právě do parků.

A pokud nemáte strach z výšek, nebo stejně jako já máte, ale chcete zažít něco, na co do konce svého života nezapomenete a najdete v sobě dostatek odvahy nebo se necháte vyhecovat přáteli, určitě nevynechejte A’DAM Lookout – vyhlídku, kde se můžete ve sto metrech nad zemí pohoupat nad městem na houpačce a pokochat se krásným výhledem. Bylo to něco naprosto šíleného! V tu chvíli, když jsem se houpala, jsem si vůbec neuvědomovala tu krásu kolem sebe, ale jen těch sto metrů pode mnou a to, že tam můžu vlastně celkem jednoduše umřít. Nadávala jsem v duchu sama sobě, že jsem měla sepsat nějaký dopis na rozloučenou a závěť, kde bych odkázala půlku svého skromného majetku lidem v nouzi. Vážně jsem v tu chvílí byla (pardon za to slovo, ale je to tak) posraná strachy. Naštěstí jsme přežili a až zpětně, když už jsem stála nohama pevně na zemi a projížděla si fotky, jsem si říkala, že to vlastně bylo strašně krásný, a že kdyby to nestálo takových peněz, že bych se zašla pohoupat ještě jednou…

A nějaké shrnutí a rady na závěr?

  • Amsterdam je krásné město, místní jsou milí a usměvaví lidé, i když někteří cyklisté dokáží být pěkně agresivní. Jen pozor na ty šílené davy turistů.
  • Co se týče nějaké té gastronomie, zkuste sýry, pívaři si mohou dát Heinekena a nezapomeňte na vyhlášené místní bramborově bramborové hranolky, jsou skvělé a to běžně v mém jídelníčku pro hranolky není místo. Holandská kuchyně není nic moc, hranolky ale vážně umí!
  • Velmi mile mě překvapilo, na jak moc zelené vlně město pluje. Když už člověk narazil na nějaké to auto, většinou se jednalo o elektroauto, dokonce i autobusy byly elektrické! Všude zeleň, lidé v reflexních vestách sbírající odpadky z chodníků,… v tomhle ohledu rozhodně palec nahoru!
  • Více jak dva dny na Amsterdam opravdu nepotřebujete, to se raději rozjeďte někam do okolí!
  • Další dobrá rada… auto vám je tady k ničemu, zóna pro cyklisty zabírá většinou mnohem větší plochu než ta pro auta a v tom davu lidí, kteří úplně ignorují semafory, byste se akorát zbláznili a navíc byste ani moc daleko nedojeli.

Amsterdam jsme nakonec opouštěli lehce znudění a totálně promočení, slibovaný déšť opravdu dorazil. To nic ale nemění na tom, že je krásný a určitě stojí za to se tam podívat. Navštívili jste Amsterdam? Jaký na vás zanechal dojem?

 

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

5 thoughts on “KOLO, KAM SE PODÍVÁŠ ⋅ TRÁVA, KDE SE NADECHNEŠ

  1. Great article!
    I actually have Amsterdam on my schedule to visit soon. So I needed some advice which I fortunately found here. So I give this article a thumbs up for being informative.
    Thank you!!

  2. My se do Amsterdamu podívali s přítelem loni. Nakonec to nevyšlo úplně podle představ, protože jsem neudělala rezervaci do domu Anny Frankové předem, tak jsme místo do muzea šli do palačinkárny. Ale nachodili jsme asi třicet kilometrů, užili jsme si tu atmosféru, o které píšeš. Taky nám trochu krápalo. Asi bych tam znovu nepotřebovala, ale jiné části Nizozemska bych viděla ráda. A třeba právě na kole. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top