Cestování

Pařba ve Vídni


Vídeň asi není typická destinace, která by se vám ihned vybavila, když se řekne léto, party s kamarády,… asi si vybavíte spíše nějaký ostrůvek nebo jižnější stát s dlouhými písečnými plážemi, tanečními kluby a bary. No, my jsme se rozhodli trošku netradičně pro Vídeň. Na tři dny jsem si s pár kamarády ze základní školy pronajala přes airbnb apartmán minutu chůze od Hundertwasser a necelou půl hoďku od zábavního parku Prátru, tedy poměrně v centru. Chtěli jsme si udělat výlet někam do zahraničí, strávit spolu po dlouhé době nějaký ten čas a tak nějak se prostě trochu odreagovat, když jsou ty prázdniny. Vídeň se zdála jako ideální místo, protože není nějak extra daleko a kulturního vyžití nabízí mnoho. Navíc to nebyla má první návštěva Vídně, tak nějak jsem už věděla, kam by bylo dobré zajít, čemu se vyhnout,… naše sedmičlenná skupinka se tedy vydala na konci července do Vídně.
Veškerá organizace a plánování byly na mně, proto mě ani nepřekvapilo, když se první komplikace objevily ještě před tím, než jsme přejeli hranice. Jsem strašnej smolař a do podobných situací se totiž dostávám neustále… v Brně, kde jsme měli přestupovat, jsme zjistili, že náš autobus má zpoždění. Hodinu a půl jsme tedy vysedávali na autobusovém nádraží a vzhledem k vysokým teplotám jsme se koupali ve vlastním potu. Když se autobus konečně objevil, nefungoval jim záchod, internet a stevardka byla pěkně nepříjemná. Do toho se ještě Kátě podařilo převrhnout na mě kelímek s kávou (žádná škoda, byla fakt hnusná). Nakonec nám ještě změnili jízdní řád, prohodili pořadí zastávek, a tak jsme se místo původního plánu, kdy jsme měli být ve Vídni v 16:30, dostali do cíle až skoro v sedm hodin. Pak jsme zamířili do našeho apartmánu, byla to má premiéra s airbnb. A byla jsem tedy velmi příjemně překvapená. Hostitel byl milý, ubytování krásné – takové správně retro a umělecké (knihovna, piano, kytara, všude obrazy, spousta zeleně). Jediným mínusem byla chybějící klimatizace, hostitel nám tam ale zanechal několik větráčků, s kterými byla vysoká teplota alespoň o trochu snesitelnější. Po krátkém odpočinku a zabydlení se, jsme vyrazili do Prátru. Po celodenním sezení v autobuse jsme se úplně necítili na pobíhání po městě za památkami, potřebovali jsme trochu vypnout. A tady jsem pokračovala v jízdě “mých poprvé zážitků”. Dominantu parku – velké ruské kolo, z kterého je úžasný výhled na celé město, jsem otestovala už při mé loňské návštěvě. Příliš dalších atrakcí jsem tehdy ale nevyzkoušela. Tentokrát jsem se ale do toho pustila po hlavě.

Zkusili jsme toho opravdu hodně, obzvláště pyšná jsem pak na to, že jsem vlezla na nejvyšší řetězák na světě (96 metrů nad zemí). Chápete to? Jáá!? Největší strašpytel na světě, co má respekt i z pitomý rozhledny! Každopádně bylo to pět nejlépe investovaných eur v mém životě. Počáteční strach byl hned ta tam a já byla na vrcholu blaha. Byla to vážně neskutečná nádhera vidět osvícenou noční Vídeň  z takové výšky. Někteří mí kamarádi měli i odvahu na to, aby šli na podobně vysoký volný pád, toho už jsem se ale účastnit odmítala. Nejhorší atrakcí, na kterou jsem vlezla, byl pro mě dům hrůzy. Jenže tohle nebyl jen tak ledajaký dům hrůzy, byla to virtuální realita se zaměřením na klauny. Něco tak odporného jsem ještě v životě neviděla a celkem se divím, že se mi večer podařilo usnout.
Následující den jsme věnovali kultuře a památkám, což se zdálo jako poměrně dobrý nápad, když už jsme v té Vídni. Ovšem to jsme ještě netušili, že teploty se budou šplhat až ke čtyřiceti stupňů a z nás budou chodící mrtvoly. Nějak jsme to extrémní teplo ale zvládli, celé dopoledne jsme strávili v zahradách zámku Schönbrunn. Odpoledne jsme procházeli historickým centrem města a večer jsme se opět vydali do Prátru. Nakonec jsme pozdě večer skončili na takové “vídeňské náplavce”. Celé by se to zdálo takové správně idylické, možná i trochu romantické – skupinka přátel, noční Vídeň, krapet toho alkoholu,… Celou tu úžasnou atmosféru narušilo ale pátrání policie – po kom, nebo po čem, to netušíme, jisté podezření by tu ale bylo. Policisté jezdili autem sem tam, plavili se na člunech po Dunaji, bylo jich tam poměrně hodně.
  Najednou si k nám přisedl nějaký cizinec, který vypadal zpočátku neškodně. Kolem nás byla spousta mladých lidí a on vypadal zkrátka jako že se chce připojit k nějaké partičce a také se bavit. I když mi to bylo trochu proti srsti, Barča se s ním začla bavit a tak se stal členem našeho hloučku. Pak začal mít ale opravdu nevhodné poznámky, neustále říkal, že mě miluje, že jsem krásná, že chce poznat mé rodiče. No, našla jsem si ve Vídni nápadníka… Když jsme se ho zeptali, zda neví, co se tu stalo, že je tu tolik policajtů, pronesl něco ve smyslu, že nejspíše pátrají po něm a tak strašidelně se zasmál. Nejspíš to mělo působit jako vtip, ale nepůsobilo. Na důvěryhodnosti mu nepřidávalo ani to, že byl z Afghánistánu. Nechápejte mě špatně, nemám nic proti přistěhovalcům, uprchlíkům a tak, když k vám ale přijde někdo takhle pochybný a všude kolem jsou policisté… Po několika dalších poznámkách na můj účet a nabídce drog, jsme se rozhodli, že je čas odejít. Neustále se nás ale držel a nechtěl se od nás odpojit, pronásledoval nás. Posílali jsme ho pryč, říkala jsem mu, že opravdu nemám zájem,… kluci už začínali vypadat nervózně a věřím, že neměli daleko k tomu, aby zakročili silou. Naštěstí jsem vše elegantně vyřešila tím, že jsem řekla, že jsem na holky. Po půl hodinovém hádání se s ním, že nemám zájem, že chceme jít pryč, že se s ním nechceme bavit, že o jeho společnost nestojíme, se nenechával odbýt. Pak stačilo říct jednu jedinou větu, budu sama sebe citovat „I like girls”, a vystřelil od nás přímo raketovou rychlostí. Jsem prostě génius!
Poslední den jsme pak už jen uklízeli a lenošili, upřímně v těch vedrech jsme neměli ani pomyšlení na jakoukoliv jinou činnost. V poledne jsme pak už opouštěli Vídeň. Já jsem se předtím ještě vybavila obrovským kyblíkem nějaké super zdravé veganské zmrzliny s příchutí manga. Ne, že bych zrovna tohle nějak řešila, ale vzhledem k tomu, že jsem sežrala úplně sama tři čtvrtě kýble, necítím se díky tomu až tolik prasácky. A byla vážně výborná!
Závěrem bych vám jen ráda řekla, abyste se nebáli zkoušet nové věci. Během tohoto výletu jsem zažila opravdu hodně svých poprvé – poprvé jsem byla na horské dráze, poprvé jsem visela sto metrů nad zemí, poprvé jsem se ubytovala přes airbnb, poprvé jsem lhala o své orientaci,… Žijeme jen jednou, nenechme se svazovat svým strachem… ano, narážím tím hlavně na ten řetízkáč, tak moc jsem se bála a teď bych si to nejraději ještě tak deset tisíckrát zopakovala!

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

12 thoughts on “Pařba ve Vídni

  1. No ked vidim ten najvyssi retazak :D, tak mi nie je velmi dobre 😀
    ale zaujala ma veta :krásné – takové správně retro a umělecké (knihovna, piano, kytara, všude obrazy, spousta zeleně..
    no to teda naozaj zavidim, vintage milujem, vzdy som tuzila po niecom podobnom doma, klavir, kniznica …
    Ja osobne inak v tychto teplotach nie som schopna vyjst z domu, takze vsetkych celkom obdivujem, ako dobre to dali, aj ked ten Afganistanec, asi by mi nebolo vsetko jedno:)

  2. Jo, ten baráček byla parádní. Nikdy bych nečekala, že se dá nají takhle levné a zároveň tak krásné ubytování. Vážně to bylo nádherný!
    Kdyby ses náhodou chystala někdy do Vídně, určitě jukni na airbnb k uživateli jménem Lukas, najdeš to tam! 🙂 Pán je to sympatický a bydlení jedna radost 🙂

  3. Do Vídně bych se někdy ráda podívala. Nikdy jsem tak vlastně nebyla. Bohužel bych se asi neubránila návštěvě Primarku:D. Jinak ten týpek byl fakt divnej. Třeba fakt hledali jeho. Nekoukali jste na nějaký zprávy z Vídně (třeba někdo píše anglicky:D)?
    Jo a posranej strašidelnej dům s klaunama by mě asi zabil. Mám z nich fobii! Bylo tam napsaný, že je to zaměřený na klauny nebo si to zjistila až uvnitř? To bych asi umřela. Taková léčba šokem:D. Fuj. Hrozná představa:(.

  4. Bylo to tam napsaný, ale ostatní na mě pořád: Pojď, to bude sranda!
    Řeknu to takhle, sranda to nebyla… 😀 Hned jak jsem přijela domů, zkoušela jsem hledat o té policejní akci něco na netu, ale nic jsem nenašla. Ale v té době to bylo dost čerstvé, možná bych to mohla zkusit ještě jednou 😀
    Já na to nakupování zas tolik nejsem, poslední dobou se snažím dost minimalizovat celkově věci, co mám a navíc teď vážně musím šetřit, protože za dva týdny odlétám na Island a myslím, že pobyt tam se nám pěkně prodraží 😀 Ale chápu, Primark je lákačka pro velké množství lidí.

  5. Ten baráček! No, klimatizace je něco, co znám jen z holetu na dovolené, takže by mi to asi tolik nechybělo. Naštěstí jsem byla na chvíli v Polsku, kde teploty byly trošku nižší a hlavně tam každý večer sprchlo.
    Do Vídně se chci taky někdy podívat, ještě jsem tam nikdy nebyla 🙂

  6. Ty jo, déšť bych taky brala… my se ho asi jen tak nedočkáme. V Polsku jsem zase pro změnu nebyla já, ale na konci prázdnin strávím pár dní v Poznani, přistává nám tam letadlo z Islandu. Tak si to tam maličko projdu 🙂
    Vídeň vážně doporočuju, nejen, že to je krásné historické město, ale pořádně to tam i žije! 🙂

  7. Veľmi pekne si to zhrnula. Ja som bola vo Viedni minulý rok ale veľmi nám neprialo počasie a tak sme museli veľa vecí vynechať. Určite sa ale do Viedne opäť chystám.

    Suesanqa

  8. Super článek! Já jsem ve Vídni byla na začátku podzimu minulého roku se třídou a byl to neskutečný zážitek. Když jsem si přečetla, žes tam byla s kamarády ze základky, doufám, že i mně se podaří něco podobného. Připadá mi neskutečné, že ty lidi, co znám skoro dvanáct let, najednou nebudu vídat. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top