Cestování

Vánoční toulky po Kodani

Po dlouhé době jsem se konečně vydala zase na cestu a vzala jsem hopem rovnou dvě destinace. Vždycky jsem měla slabost pro severské země – jejich kulturu, nádhernou přírodu a neustálý úsměv místních. Ať se zdají seveřani sebevíc děsiví s těmi svými plnovousy a dvěmi metry do výšky, jsou to ti největší dobráci, které jsem kdy potkala. Tentokrát jsem se vydala do Dánska a ten jejich hygge je tu opravdu všudypřítomný. Přízvisko nejšťastnější národ na světě Dánům náleží oprávněně.

Do Dánska jsem dojely flixbusem za necelých sedm stovek (dost slušný, nemyslíte?). Měla jsem z toho celkem strach, protože ačkoliv flixbusem cestuji po Čechách poměrně často, jejich dálkovými autobusy jsem ještě nikdy nikam nejela a ohlasy na ně jsou tak nějak smíšené. Každopádně obavy byly zbytečné, čtrnácti hodinová cesta proběhla bez problémů – tolik místa na nohy a tak čistý záchod jsem ještě nikdy v žádném jiném dálkovém autobuse neviděla a řidiči byli velice příjemní.

A teď přímo k Dánsku, tedy spíše Kodani, jinam jsme se bohužel kvůli financím nepodívaly. No jo, chudý český student to má ve světě těžké – obzvlášť v jedné z nejdražších zemí vůbec. Když o tom tak přemýšlím, celkové si vybírám takové poměrně dost levné destinace, že? Island, Dánsko,…

Tak tedy k té Kodani… v rámci mého lowcost cestování jsme bydlely v hostelu – upřímně na české poměry se jednalo o opravdu drahý hostel, v Kodani ovšem jen tak něco levnějšího neseženete. V hostelu jsem nikdy předtím nebyla, jednalo se tedy o mou premiéru a musím říct, že to dopadlo nad mé očekávání. Personál byl milý, vše bylo čisté a dokonce nebyl problém ani s 16 dalšími cestovateli, s kterými jsme sdílely pokojík. Sem tam někdo chrápal, ale tak všichni jsme jen lidé…

Pokud budete mít někdy cestu do Kodaně, opravdu mohu Copenhagen Backpackers doporučit. A když se vám povede našetřit pár kaček navíc, doporučuji ochutnat za příplatek jejich domácí chléb, který je součástí bufetové snídaně. Hostel se nachází v centru, hned vedle vlakového nádraží a kousíček od jedné z vůbec nejlepších kaváren, kde jsem kdy byla (kavárna Mado). Nejspíš mi tak dobrá přišla kvůli tomu nádhernému číšníkovi, který nejspíše mé sympatie sdílel, vzhledem k tomu, že půlku účtu mi odpustil a nosil mi kafíčka zdarma. A ten jeho zadek… uff! Ehm… kde, že jsem to skončila? Jo, Kodaň…!

Sníh je podle mě jedna z nejšerednějších věcí na světě… jo, jsem divná, já vím… takže jsem byla nadšená, když se mi ze zasněženého Liberce podařilo utéct do rozpršené Kodaně. Celé čtyři dny nás doprovázel slabší déšť, ale to nás od objevování krás Kodaně neodradilo. Celé město jsme s přestávkami prolenošenými na hostelu prochodily během prvních tří dnů. Bez lenošení a bloudění (mám totiž skvělé vyvinutý orientační smysl) se to dá v pohodě zvládnout za jeden jediný den.

Co byste si určitě při návštěvě dánského hlavního města neměli nechat ujít, je přístav Nyhavn s barevnými domečky pro město tak typickými. Na jídlo si ale raději zajděte o pár ulic dál, tohle je jedna z těch dražších lokalit. Což by bylo možná fajn vědět předtím, než nám za džbánek vody naúčtovaly skoro dvě stovky…

Další, co mě při našich toulkách uchvátilo, byl zámek Rosenborg a nedaleká tržnice Torvehallerne. Pokud chcete ochutnat něco z místní kuchyně, nebo si naopak potrpíte spíše na čínské nudle, francouzská vína nebo například na arménskou kuchyni, nenechte si Torvehallerne ujít – tolika vůní, chutí, barviček a řečí uslyšíte málokde.

A poslední věc, kterou bych vám ráda doporučila, a kterou musíte v Kodani jednoznačně navštívit, je Christiania. Něco tak bizarního jsem ještě neviděla. Bohužel je zde zakázáno fotit, každopádně nenašli byste tu ani jeden jediný neposprejovaný dům. Jedná se v podstatě o autonomní oblast, anarchistickou komunitu. Celé městečko je vyloženě definicí street artu. No a co se týče jejich vánočních trhů… kromě svařáčku si tu můžete pořídit například balíček marihuany nebo nechat ubalit jointa… no, jsou tu v Dánsku hodně pokrokoví… a to jsem vám ještě nevyprávěla o pouličních umělcích, kterým můžete poslat příspěvek mobilem. Naši pouliční zpěváci s klobouky na drobné jsou stovky let za opicemi! S marihuanou zkušenosti nemám, drogy se mi hnusí, ale i tak se mi celé tohle městečko strašně moc líbilo, lidé jsou zde prostě sví. Pro mě to byl umělecký zážitek, pro mamku spíše návštěva ghetta. Až se vypravíte do Kodaně, můžete si názor vytvořit sami.

A co že takhle cestuji s mamkou? Pokud čtete můj blog, víte, že při cestování upřednostňuji spíše společnost přátel, tentokrát to ale bohužel nevyšlo. Kamarádka, se kterou jsem měla jet, na poslední chvíli vše z vážných důvodu odvolala, a tak jsem se rozhodla vyvenčit mamku…

Čemu byste se naopak měli v Kodani dle mého názoru úplně vyhnout, je zábavní park Tivoli, minimálně alespoň před Vánoci, kde nic jako osobní prostor neexistuje. Je to tu tělo na tělo, restaurace praskají ve švech, arogantní turisté do vás vráží lokty, agresivní maminy vám přejíždí nohy kočárkem. A co si budem, celé je to jeden velký kýč. A i atrakce stojí za prd, to si raději zajeďte do Prateru ve Vídni. V Kodani se určitě nevyplatí utrácet za MHD, je to maličkaté (menší než Liberec!) a všude se dá dojít po svých. Takovým nejvzdálenějším bodem od našeho ubytování byla socha malé mořské víly, u které jsme ale i tak byly za hoďku a půl svěží chůze.

Tak si zase mohu odškrtnout další destinaci z mého must visit seznamu a hurá do Paříže! Vůbec se mi z Kodaně pryč nechtělo, opravdu jediné, co mě udržovalo alespoň v trochu dobré náladě, když jsme nastupovaly do autobusu a loučily se s městem malé mořské víly, bylo to, že za pár hodin, budu stát pod Eiffelovkou. Ale o tom zase příště…

 

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

4 thoughts on “Vánoční toulky po Kodani

  1. Kodaň musí být opravdu zvláštní město, já tam byla jednou, ale to jsme ji jen doslova proběhli, ano cestovka to měla skvěle načasované, ale na sever bych se ráda podívala. Jsem ráda, že sis to užila 😁

    1. Je zvláštní, ale zároveň je i krásná takovým tím severským způsobem 😀 Tak honem vzít batůžek a vydat se tam znovu na vlastní pěst, bez cestovky! 🙂

  2. Fíha! Tak zrovna do Dánska by mě asi nenapadlo si udělat výlet, není to úplně destinace, po které bych nějak extra toužila, ale z fotek to vypadá moc pěkně 🙂 Je super, že si takhle “vyvenčila” mamku, moc vám to na fotce sluší 🙂
    Ale teda tu Paříž… tu teda závidím moc, tam bych jela hned a obzvlášť před Vánocemi, to musela být nádhera!

    1. No, člověk by řekl, že Paříž bude před Vánoci krásná, plná trhů, světýlek… velkej prd 😀 Dost nás to překvapilo… asi to bude tím, co se teď ve Francii děje, ale trhy jsme našly jen dva. Jeden byl opravdu miniaturní (jestli tam bylo tak 6 stánků?) a druhý moc vánoční atmosféry člověku nenavodil… ano, stánky byly sice vánočně nazdobené, dal se tam koupit svařák… jenže pak tam byl aquazorbing, prodávaly se tam koupací kačenky. Nevím, no 😀
      Ale jinak jsme si Paříž užily 🙂 Děkujeme s mamkou za milá slova a já budu ráda, když si přečteš i článek o našem pařížském putování 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top