Knihy

Osvětimská knihovnice


Autor: Antonio G. Iturbe
Originální název: La Bibliotecaria de Auschwitz
Nakladatelství: Akropolis
Rok vydání: 2013
Překlad: Štěpán Zajac
Počet stran: 448
Mé hodnocení: ★★★☆☆

Na tuto knihu jsem byla opravdu zvědavá, není tak úplně obvyklé, že španělský autor líčí osud české židovské dívky. Osvětimská knihovnice je navíc velmi dobře hodnocenou knihou. Na českém knižním portálu Databázi knih má momentálně krásných 93%, na zahraničním portálu Goodreads  je pak hodnocena 4,29 body z pěti.

„Ve vší úctě, pane Hirschi, je mi už čtrnáct. Vy si opravdu myslíte, že když každý den vidím, jak kára s mrtvolami kříží cestu hrnci, ve kterém nám vezou snídani, a když se dívám, jak tucty lidí vcházejí do plynových komor na konci lágru, že mě může vyvézt z míry, co bych si mohla přečíst v nějakém románu?”

Příběh se odehrává v rodinném táboře, jenž je součástí koncentračního táboru Osvětim – Březinka. Na tomto místě panují o něco lepší podmínky než ve zbytku tábora a je speciálně vyhraněno pro rodiny s dětmi, které sem byly převezeny z terezínského ghetta. Vůdčí osobností je zde Fredy Hirsch – charismatický muž, jehož mají i přes jeho židovský původ v úctě dokonce i samotní nacisté. Hirsch se snaží zpříjemnit dětem jejich pobyt v táboře, jak jen to jde, a zajistit jim alespoň minimální vzdělání (zasloužil se například o založení školy, což bylo v koncentračním táboře něco opravdu netradičního). Účelem rodinného tábora bylo přesvědčit veřejnost v případě návštěvy z vnějšího světa, že s vězni není zacházeno až tak špatně, jak se povídá. Ovšem trvanlivost rodinného tábora nebyla příliš dlouhá, stejně jako životy těch, co se v něm nacházely…
Hlavní hrdinkou je velmi bystrá a vnímavá čtrnáctiletá dívenka Dita Adlerová. Ta má zodpovědnost za několik knih, které se podařilo Fredymu Hirschovi nashromáždit. Střeží je před dozorčími a vyřizuje žádosti o jejich vypůjčení. Kniha – taková prostá věc, říkáte si možná. Vězte, že kdyby u Dity byly knihy nalezeny, zaplatila by za to životem.
Hlavní hrdinka byla opravdu odvážná, čestná, pravá bojovnice – takové typy knižní postav nepatří zrovna k mým oblíbeným, v tomto případě ale musíme brát v potaz to, že se jedná o příběh založený na skutečných událostech. Dita není jen literární postavou, je skutečnou ženou. Ženou, která se nebála vzepřít režimu. Ženou, která mnohokrát riskovala svůj krk pro jiné. Takové vlastnosti nelze jinak než obdivovat.
Antonio Iturbe odkrývá čtenářům velmi silný příběh. Těžko se mi tato kniha hodnotí, nerada bych, abych působila jako nelida, co si neváží hrdinství paní Dity. Na můj vkus se ale příběh místy trochu vlekl, některé pasáže byly prostě zbytečně zdlouhavé. Uvítala bych malinko větší spád, trochu akce. Ach jo, teď mě musíte považovat za naprostého masochistu, když požaduji v příběhu o holocaustu více akce… snažím se najít ta správná slova, ale bohužel v tom nejsem příliš úspěšná. Nemyslela jsem to tak, že by byl nudný PŘÍBĚH, spíše autorovo POJETÍ PŘÍBĚHU.
Tuto knihu rozhodně doporučuji naprosto všem, ať už máte rádi knihy z tohoto prostředí nebo ne. Osobnost Dity vás vtáhne a vy ji budete v její činnosti držet palečky po celou dobu čtení. Místy autor zachází až do lehkého filozofování, což pro mě bylo příjemným zpestřením a nabízí čtenářům zase trochu jiný pohled na tématiku holocaustu. Například já jsem o existenci nějakého rodinného tábora neměla ani ponětí, dokud jsem si Osvětimskou knihovnici nepřečetla.

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

11 thoughts on “Osvětimská knihovnice

  1. Kniha vyzerá zaujímavo, momentálne čítam Vojna nemá ženskú tvár, ktorá taktiež rozoberá tému vojny zo ženských pohľadov (určite doporučujem).
    Ak ju niekedy prečítam, tak určite dám vedieť, či s tebou názor zdieľam alebo ho mám odlišný. 🙂

    Pseudoumelec z pseudoumelec.wordpress.com

  2. Nebyla jsem ani v Terezíně, ani v Osvětimi, ale určitě se alespoň jeden z těchto objektů navštívit chystám. Myslím, že je důležité připomínat si tuto část naší historie, i když není zrovna nejveselejší.

  3. Kniha vypadá zajímavě, jednu dobu jsem hltala všemožné příběhy (ať už knižní nebo filmové) z koncentračních táborů a celkově z 2. světové války, že si od toho teď dávám odstup a úplně mě to neláká, ale třeba se k tomu zase někdy vrátím 🙂

  4. Knih na tématiku židovství a holocaustu jsem přečetla hodně, takhle mě ve chvíli, kdy jsem ji četla, hodně chytla, to nepopírám, proto bych ji dala 5/5, ovšem teď když jsem si chtěla vzpomenout, než jsem začala číst článek, o čem kniha je, tak mi v hlavě nezůstala. To se mi s knihami normálně nestává, pokud jsou hodně dobré
    Myslím si, že jejím přečtením určitě nikdo čas neztratí, nadto se dozví i kousek reálných informací, protože Dita i Hirsch opravdu existovali. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top