Knihy

Tekutý písek

Autorka: Malin Persson Giolito
Originální název: Störst av allt

Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2017
Překlad: Helena Matochová
Počet stran: 372
Mé hodnocení: ★★☆☆☆

Všechno to velké BUM kolem severské literatury mě tak nějak minulo. Vzhledem k tomu, že thrillery jsou hned po fantasy mým oblíbeným žánrem, je to celkem zarážející.
Jo, zkoušela jsem to se Stiegem Larssonem a jeho Miléniem, ale sekla jsem se hned po prvních stránkách Mužů, kteří nenávidí ženy. Zkoušela jsem to i se Stalkerem, ale také bohužel marně (i když začínám vážně přemýšlet o tom, že mu přece jen druhou šanci ještě dám). A Nesbova nekonečně dlouhá detektivní série mě odrazuje už jen tím sáhodlouhým seznamem knih, jenž obsahuje. Jasně, že mě lákalo přečíst si Policii nebo Sněhuláka, když se po jejich čerstvém vydání nemluvilo o ničem jiném, ale já prostě musím hezky od začátku, ne od prostředka série.
Jak vidíte, korunku, diplom ani žádné jiné ocenění za největšího fanouška severské literatury nejspíše v blízké době asi jen tak nezískám…
Když jsem se ale prohrabávala nejrůznějšími knižními internetovými portály, abych si udržela přehled, o jaké kousky byla naše knihokoule za posledních několik měsíců obohacena, zaujal mě právě Tekutý písek. Anotace zněla zajímavě, obálka také vypadala celkem pohledně (ano, jsem barbar, při výběru knížek dám i na jejich vzhled, ukamenujte mě za to!) a tomu všemu ještě vévodilo označení „NEJLEPŠÍ ŠVÉDSKÁ KRIMI ROKU 2016″.
Řekla jsem si, že to by mohla být konečně ona! Kniha, která mi otevře bránu do drsného světa autorů z chladnějších krajin. No, bohužel, neotevřela… možná ji spíše ještě o trochu více přivřela.

Hlavní hrdinkou je osmnáctiletá Maja, které je dáván za vinu masakr na střední škole, při němž mimo jiné zahynul její přítel Sebastian a nejlepší kamarádka Amanda.
Středoškolský masakr? Pokud jste stejný literární psychouš jako já, tak něco takového vašim uším určitě zní jako rajská hudba.
Jaké to pro mě ale bylo (nemilé) překvapení, když jsem zjistila, že celý příběh je postaven jen na líčení ze soudní síně a vzpomínání obžalované na chvíle strávené společně se Sebastianem.
Thrilleru se to dle mého názoru nepodobalo vůbec ničím a ještě stále si marně lámu hlavu nad tím, co je na tomto titulu „NEJLEPŠÍ”.
Aby to nevypadalo, že jsem zkrátka jen zaujatá a skandinávské příběhy mi leží v žaludku, zkusila jsem si schválně přečíst na nejrůznějších fórech i názory ostatních a opravdu jsem nebyla jediným zklamaným čtenářem, jenž tak trochu lituje peněz, které do Tekutého písku investoval.
Většina postav mi přišla hloupá, autorka se dle mého až moc snažila býti vtipná a na můj vkus někdy až příliš dávala najevo svůj názor na současnou politickou situaci (to je ale údajně jedním z rysů severské literatury, to já ovšem nedovedu posoudit…).
Abychom se špatně nepochopili, spisovatelé mají právo podělit se o své  názory se světem (víceméně na to má právo každý z nás), spousta knížek je právě díky takovýmto vyjádřením k aktuálnímu dění oslavována. Kdokoliv se může v dnešní době vyjádřit prakticky k čemukoliv, proč by právě Malin P. Giolito nemohla? Jedná se přece jen a jen o její knížku!
Takhle jsem to nemyslela…, jen se zkrátka vyjádřila až příliš okatě a do příběhu mi to nějak nesedělo, prostě mi to tam nezapadalo, toť vše.
Pasáže ze soudní síně byly snesitelné jen a jen díky charismatickému a neskutečně ukecanému (co jiného by se dalo taky od právníka čekat) Sanderovi, který Maju obhajoval. A výlety do minulosti skrze Majiny vzpomínky? Tak tam by to nezachránil ani Sander. Hlavní postava si vlastně celou dobu jen zamilovává a odmilovává do toho, podruhé zas do tamtoho. Pak vlastně zjistí, že zamilovaná není ani do jednoho… Giolito se v příběhu nezabývá zkrátka ničím jiným než vztahy. Když se na to teď tak zpětně dívám… Tekutý písek spíše než krimi či thriller připomíná slabou young adultovku.
Žádná akci, napětí, dokonce ani nějaký pořádný děj tento oceňovaný román nemá. Na dialogy také není zrovna nejbohatší.
No co, to jsem se zas pro jednou zklamala. A proti kouzlu severského chladného čtiva jsem i nadále imunní. Uvítám jakékoliv tipy od vás na literaturu tohoto žánru, protože už jsem opravdu zoufalá a začíná to vypadat, že imunní zůstanu asi už napořád.

 

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top