Nezařazené

KDYŽ KÁVA NENÍ KÁVA – STARBUCKS A JINÉ PRŮŠVIHY Z KAVÁRENSKÉHO PROSTŘEDÍ

Fíha, to už je listopad? Tenhle článek mám v hlavě přibližně tak  od srpna, ale nedá se nic dělat… bože, já v tom Brně tak zlenivěla!

Ze severu Čech jsem se přestěhovala na Moravu – do města šalin (ehm, na to si asi nikdy nezvyknu), kde jsem započala svou novou životní etapu – vysokoškolský život. Tomu se budu věnovat (snad někdy, pokud mi to má lenost dovolí) v samostatném článku, teď ale zcela k jinému tématu! Nebo zcela jinému… ono to s tím Brnem tak trochu souvisí. Nebyla bych to totiž  já, nenapravitelný workoholic, kdybych si po svém příjezdu do Brna nezačala hned hledat nějaký ten přivýdělek ke studiu. A protože jsem posledních pět let svého života strávila za barem v kavárnách, chtěla jsem v tom i nadále pokračovat a Brno je v tomhle ohledu naštěstí naprosto dokonalým místem. Bary, kavárny, bistra, restaurace, je toho tady tolik, že předpokládám, že to ani za celou dobu mého studia nestačím všechno navštívit!

Začala jsem pracovat v kavárničce, která se nachází asi deset minut chůze od našeho studentského bytu. Patří moc milému manželskému páru, který sice v kavárenském světě ještě trochu tápe (podnik funguje teprve pár měsíců), ale chybějící zkušenosti nahrazují svým nadšením a zápalem. Zákazníků má kavárna po málu, jak jsem psala výše, v provozu je teprve krátce, navíc se nenachází v takovém tom úplném centru, kudy prudí davy lidí a co si budem povídat… ta konkurence v Brně je obrovská. Každopádně jsem tam spokojená – kávu máme dobrou, zákazníci se vrací, takže s nimi občas prohodíte i pár milých vět a strašně se mi líbí, jak mi nechávají  majitelé volné ruce, co se sociálních sítí týče a berou si k srdci mé připomínky a rady ohledně vybavení či sortimentu kavárny.

Jednou, když jsem měla zrovna za barem dlouhou chvilku, jsem si uvědomila, jak velkou svobodu a důvěru od majitelů kavárny mám. A najednou jsem začala v hlavě srovnávat všechny předešlé kavárny, kde jsem dříve pracovala a napadlo mě, že by z toho mohl vzniknout zajímavý článek. Spíše než na konkrétní podniky se ale zaměřím na porovnání franšíz s běžnými kavárnami.

Káva

Na začátek bych asi měla říci, že nejsem příznivcem řetězcových kaváren typu Starbucks, Costa,… i přes to jsem však v jedné takové pracovala a musím uznat, že ne vše je v nich nutně špatné, v určitých bodech rozhodně převyšují běžné kavárny, káva však není tímto případem. Bohužel, kvalita kávy bývá u franšíz horší. A nejde jen o kávu jako takovou, ale například i o její přípravu, proškolenost personálu. Více jak rok jsem pracovala v CrossCafe a zde se bohužel projevovaly oba nedostatky. Samotná káva nestála za moc, navíc se ale běžně stávalo, že k zákazníkům se dostávala káva s přešlehaným mlékem plná bublinek. To, že někdy tekla káva z páky sedm vteřin a jindy zase třicet, se příliš neřešilo. Zas ale abych tuto českou a mimo kávu i poměrně sympatickou franšízu úplně nepošlapala, na jejich obranu musím říci, že ve všech těch manuálech, které se mají dodržovat, jsou přesně formulovaná pravidla přípravy kávy, navíc zaměstnanci by měli projít školením, kde je jim všechno vysvětleno a ukázáno, v praxi z toho je pak ale dodržováno jen málo. Je to spíše tedy o lidech než o CrossCafe jako takovém. Na druhou stranu jsem ale nikdy nebyla svědkem toho, že by si zákazník na kávu stěžoval. Pokud mají zákazníci těchto řetězců na kávu tak nízké požadavky, není divu, že personál ani není motivovaný dělat něco jinak. A nejde jen o zmíněné CrossCafe, ve Starbucks jsem třeba ještě nikdy nedostala dobrou kávu, opravdu nikdy. Ale ono se často stačí podívat na nabídku těchto kaváren a zjistíte, že pokud jsou zaměstnanci schopni znásilnit kávu tunou přeslazených sirupů, zmrzlinových šejků, šlehačkou, lentilkami, nejrůznějšími topingy a posypy, tak o kvalitě kávy asi nemůže být úplně řeč… Kávu navíc často připravují naprosto nezkušení studenti. Franšízy jim totiž nabízí relativně slušné platové ohodnocení, velkou volnost při plánování směn a mnoho benefitů. Franšízám se vyplatí zaměstnávat studenty, kteří nemají zas tak vysoké nároky na finanční ohodnocení a většinou je nikde jinde moc nezaměstnávají. Středoškolák u kávovaru se ne vždy rovná nutné zlo, vždyť já sama jsem si to zažila, ale zkrátka ty franšízy mají tak obrovské tržby a zákazníci nízké nároky, že to většinou prostě nedopadá dobře…

V běžných kavárnách jsou tržby menší, je pro ně důležitý každý zákazník, kávu se většinou (neříkám, že vždy a všude) snaží připravit poctivě. Za barem bývá méně baristů, o to by ale měli býti schopnější a umět připravit dobrou kávu.

Něco k zakousnutí

Kavárna bez dortů není kavárna! K té kávě to prostě patří! A víte, jaké jsou nejlepší? Ty vlastní, připravované z čerstvých a kvalitních surovin s láskou a to je bohužel další věc, kterou franšízy nejsou schopné nabídnout. Ne že by jejich zákusky nebyly připravované s láskou nebo z kvalitních surovin, to si opravdu tvrdit netroufám! Každopádně všechno to kazí fakt, že dorty jsou zmraženy a na pobočkách pak rozmrazovány (bývá to tak i s polévkami a pečivem). Další věc, v které řetězce zaostávají jsou snídaně. Ano, toast nebo bagel vám pochopitelně udělají, ale jen těžko vám odběhnou udělat do kuchyně palačinky, míchaná vajíčka nebo ovesnou kaši.

Co se týče ale nabídky nejrůznějších sandwichů, croissantů, salátů, jogurtů, zkrátka takových těch věcí, které kromě dortů doplňují vitrínu, v tom musím zase vynachválit spíše franšízy. A to neberu po nějaké gurmánské stránce, co je chuťově lepší, to je dosti individuální (On vlastně i ten rozmražený dort může být chuťově lepší než čerstvě upečený, vzpomínám si, jak jsem si v CrossCafe dávala citrónový dort a berry white s malinami, to bylo něco! Jde mi spíše o poodhalení nějakých principů, jak to kde funguje.) a liší se to podnik od podniku. Mám spíše na mysli věci ohledně čerstvosti a trvanlivosti tohoto zboží. Bagety a tak se připravují vždy ráno na jednotlivých pobočkách čerstvé a ještě ten den se mají prodat. Pokud se neprodají, vyhazují se, případně si je rozeberou zaměstnanci. Franšízy jsou totiž pod mnohem větším dohledem hygieny a svázány mnohem více pravidly, takže se nestane jako v některých menších podnicích, že by namazaný croissant nechali ve vitrínce do druhého dne a doufali, že se prodá. I toho jsem bohužel byla v klasických kavárnách svědkem a světe, div se, on si to i s tím okoralým salátem a rajčaty někdo koupí! Což by bylo podle mě v pořádku, kdyby byl zákazník srozuměn s tím, že croissant není čerstvý a měl by na něj nějakou slevu. Plýtvání jídlem je totiž strašný hřích, takže by to byl fajn způsob, jak zbylé jídlo udat, ale ne takto… to prostě ne. Za tohle u mě mají franšízy palec nahoru!

Hygiena

Dalším bodem, ve kterém mi přijde, že vedou spíše franšízy, je hygiena. V žádném případě netvrdím, že v normálních kavárnách porušují hygienické předpisy a chovají se tam jak prasátka! Jen si myslím, že ty častější návštěvy hygieny, všemožné kontroly a pravidla, způsobují to, že v těch řetězcích se na čistotu opravdu dbá. A nejen na čistotu pracoviště nebo například toalet, ale i na skladování potravin, dorty například nepřijdou do stejné ledničky, kde jsou uloženy pomazánky apod. Kamarádka, co pracuje v McDonalds, což sice není kavárna, ale také se jedná o franchising, mi říkala, že poté, co jim upadne na zem například kečup balený normálně v pytlíčku, tak ho už nesmějí prodávat. Až tak přísná opatření někde mají, zrovna balený kečup není asi úplně nejšikovnější příklad, mě osobně to připadá padlé na  hlavu, ale snad chápete, co se tím snažím říct. Řeči typu, že v McDonalds se vůbec neprodává maso, že je tam špína, že brigádnici dávají lidem jídlo, které jim spadne na zem,… to už jsou dávno jen pomluvy. A to rozhodně nechci nějakým způsobem propagovat tuhle značku (které by asi reklama ode mě určitě moooc pomohla, hihi), sama se tam nestravuji, ale chci tím jen říci, že ta pravidla jsou u těchto řetězců maličko přísnější. V malých kavárnách nikdo neřeší, co se do jaké ledničky strčí, hlavně když se to někam narve. Spadne ti na zem rajče? V pohodě, vždyť to nikdo neviděl! A to že oblizuješ lžící, kterou nandaváš zákazníkovi jogurt, a pak s ní nabíráš granolu, kterou jogurt posypeš, taky přece nevadí! Co oči nevidí…

Ekologie

V dnešní době se hodně kaváren snaží jet na trošku zelenější vlně, přeci jen ekologie je tématem, které hýbe světem a dá se na něm i vydělat! Kup si termosku s naším logem a budeš mít kávu o pět korun levnější! Jo, je to fajn, ale proč jen tu s logem? Kdyby šlo kavárnám opravdu o matičku Zemi a ne o zisk, ta levnější káva by se dávala do jakéhokoliv termohrnku. Šetřit planetu tím, že začnu ve velkém vyrábět něco s vlastním logem asi není úplně správný krok. Ten papírový rozložitelný kelímek bude v finále mnohem ekologičtejší… Řetězce se tohohle trendu teď hodně chytly, i když on ten znovupoužitelný hrnek je nic v porovnání s tím obrovským množstvím vyhozeného jídla denně a spotřebou všeho toho obalového materiálu. Póza dobrá, ale pokud bych chtěla být opravdu eko, začala bych trošku někde jinde… Menší kavárny většinou vlastní merch s logem nemají, to ovšem neznamená, že by byly v tomto ohledu nějak lepší… pamatuj si, jak mi bylo vždy do pláče, když jsem dávala zákazníkům limonádu do plastového kelímku a papírové brčko k tomu!

Podmínky pro zaměstnance

Tady je to dost různorodé. Hodinová mzda se může dost lišit v jednotlivých kavárnách i franšízách. Je pravda, že v CrossCafe jsem měla jako brigádník peněz málo, ale na druhou stranu jsem měla opravdu mnoho zaměstnaneckých výhod a slev, když si vezmu, kolik jsem tam toho propila a projedla. Ve finále teda není moc na co si stěžovat, každopádně podle inzerátů, co sleduji, jsou franšízy jako Starbucks a třeba i McCafé finančně hodnoceny pro brigádníky dobře, často k tomu bývají různé benefity a je tam možnost kariérního růstu a logicky i lepší platové ohodnocení. V klasických kavárnách je to opravdu různé, někde se vyděláte 70 korun na hodinu, někde to jde přes stovku a ještě si k tomu necháváte dýška. Dýška bývají větší právě v běžných kavárnách, u řetězců, které jsou často samoobslužné, se příliš nedávají. Každopádně přijde mi, že teď vládne takový trend, že se ve franšízách zaměstnancům spíše přidává, jde o velkou síť podniků, která se snaží ukázat v dobrém světle a spokojení zaměstnanci jsou základem. U běžných kaváren tento trend příliš není, tam je to čistě o vůli zaměstnavatele.

Co se týče benefitů – káva a strava na pracovišti, bývá u franšíz naprostou samozřejmostí. Když ne zdarma, tak alespoň ve formě zaměstnaneckých slev. U kaváren se to opět liší, někde do sebe můžete lít jednu kávu za druhou, někde se více skrblí a všechno si musíte platit. Je to prostě různé.

Další věcí je otevírací doba. Řetězce bývají naprosto šílené a často nutí své zaměstnance chodit do práce i na Štědrý den nebo na Silvestra (sama jsem loni strávila v práci oba tyto dva dny), to se v klasických kavárnách moc nestává. Na CrossCafe se mi ale třeba líbilo, že mi vždy proplatili všechen čas, který jsem v kavárně strávila. Tohle asi není něco, co by se dalo nějak generalizovat a vztáhnout na všechny franšízy, ale spíš chci touto poznámkou upozornit na jeden velký problém, který v gastronomii je. A tím je to, že čas strávený v podniku po zavírací době často není zaměstnancům proplacen. Dám vám příklad, když je kavárna otevřena do sedmi hodin a vy odcházíte v půl osmé, protože musíte ještě umýt kávovar, zvednout židle, vytřít,… těch 30 minut vám už nikdo neproplatí, jste zkrátka placeni do sedmi a tečka. V CrossCafe bylo super, že po zavíračce jsme měli vyhrazenou právě tu půl hodinu na úklid, která nám byla proplacena. Věřím, že toto funguje ve více podnicích, ale já mám prostě asi smůlu a dostávám se všude tam, kde se na toto příliš nebere zřetel. Mějte prosím tedy na paměti, až příště poběžíte deset minut před zavíračkou do své oblíbené kavárny a zaměstnanci už budou mít umytý kávovar, že oni vám to nedělají naschvál, opravdu ne. A pokud vám tu kávu udělají i za cenu toho, že budou kávovar znovu rozebírat a mýt, zkuste být alespoň trošičku příjemní a nechte jim tam třeba i nějakou kačku navíc. Ono si říkate, že je to pro ně jen pár minut práce, ale když se to za ten měsíc nasčítá, je z toho pěkných pár hodin…

A co se týče nějakého dress codu, v tom se přikláním zase na stranu běžných kaváren, kde je to volnější a zaměstnanci mohou nosit často, co chtějí. Většino jsou požadovány černé kalhoty / džíny, vršek se tolik neřeší, zakázány však bývají tílka. Já osobně třeba nesnáším zástěry, což je celkem sranda, protože jsem prasátko a vždycky na sebe vyliji strašně moc mléka a ušpiním se třeba od čokolády, ale fakt je prostě nemám ráda. V kavárně, kde momentálně pracuji, ji třeba nemusím nosit vůbec. Je tam, ale když ji nepoužiji, tak se nic nestane… akorát se zaprasím a budu na sebe naštvaná, že jsem si ji už zase nevzala. Franšízy mají pravidla přísnější, mimo zástěry mají často i svá vlastní trička či košile s logem, které jste nuceni nosit, i když jsou opravdu strašně ošklivé a nehodí se vám k barvě pleti nebo vlasů. Ne že bych zrovna já tohle řešila, ale už je celkem pozdě večer, můj mozek je přepracovaný a snaží se být vtipný…

Tohle prosím neberte jako nějaká závazná moudra, která se dají použít na všechny kavárny, co existují. Tohle je zkrátka jen takových pár mých postřehů, o které jsem se s vámi chtěla podělit. A omlouvám se vám, pokud jste příznivci přeslazených kafíček ze Starbucks nebo jiné dle mého názoru ne úplně dobré řetězcové kávy, ale takový je zkrátka můj názor. Budu jedině ráda, když mi napíšete své vlastní zkušenosti z obou typů kaváren, ať už jako zaměstnanci nebo jako zákazníci!

  – Lesoholka  

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

3 thoughts on “KDYŽ KÁVA NENÍ KÁVA – STARBUCKS A JINÉ PRŮŠVIHY Z KAVÁRENSKÉHO PROSTŘEDÍ

  1. Starbucu atd. nefandím. O kávu, přes kterou teče voda pomalu minutu, zaplní celý hrnek, smrdí a říká se ji espresso, opravdu nemám zájem. 😀 Asi to není vždycky pravda, ale… Jediné, co snesu, je Americano z mekáče. Piju ho většinou na cestách. Nestojí moc a víc, co mám očekávat. Je mi to sympatičtější, než nějaké kafe z automatu nebo z benzinky.
    Jinak vyhledávám malé kavárny, které mají nabídku zajímavých “zdravých” dezertů, podávají kávu z nějaké lokální pražírny a zaměstnanci jsou schopni něco říct ke kávě, která je zrovna na mlýnku. Naopak kavárna s velikou cedulí “výborná káva Illy” mě nezaujme. 😀
    Jé, já chci pracovat v kavárně, to musí být super.

    1. No, super… někdy je to taky pěkně o nervy! Je ale pravda, že to prostředí kavárny a káva na pracovišti je fajn 🙂 Když k tomu chytneš fajn zaměstnavatele, kolektiv a zákazníky, tak jde vlastně o dream job. Málokdy se to ale sejde takhle všechno najednou, hlavně ti zákazníci jsou strašně nevyzpytatelní a někdo dokáží člověku pěkně zkazit náladu…
      Proškolený personál by měl být základem každé kavárny, o illy raději nemluvím 😀 Každopádně je super, že dáváš přednost menším podnikům 🙂

      1. Na každé práci je něco… A na nepříjemné lidi jsem jako bývalá učitelka a dávná brigádnice v Tescu zvyklá. 😁 Jednat s nimi je náročné, ale jsou z toho super historky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top