Bordel v hlavě Ze života

Co mi rok 2017 dal a vzal

Období, kdy si budu zvykat na to, že při psaní data se na konci už nepíše sedmička, ale osmička a neustále to budu psát blbě, je tady.  Koneckonců odbytím půlnoci se přece nic víc než to jedno jediné čísílko nezměnilo. Někdo sice může rok 2017 považovat za uzavřenou kapitolu, v mém případě tomu tak ale není. Všechny starosti i radosti z loňského roku se nás drží dál a jen tak se nás kvůli jednomu bezvýznamnému posunutí hodinové ručičky, i přestože bylo provázeno ohňostroji a opileckým veselým, neopustí. V mém případě těch radostí a starostí nebylo málo, rok 2017 na ně byl opravdu bohatý. Hodně jsem se změnila, splnila si pár snů, některé věci oplakala, ujasnila si, kým vlastně jsem.
Z holky, co měla problémy s příjmem potravy, bála se na sebe podívat do zrcadla a hlavu měla plnou černých myšlenek kvůli úmrtí blízké osoby a rodinným problémům, se stala dívka stojící na prahu dospělosti, co se nebojí pořádně se nacpat cukrovím, bere sebe samu takovou, jaká já a snaží se dělat vše pro to, aby si splnila své sny.
Tak nějak se ta holka ještě více utvrdila ve své životní filozofii, že žít naplno a investovat do zážitků se vyplatí mnohem víc, než mít značkovou obuv, nejnovější mobil a skříň přetékající oblečením. Utvrdila se ještě více v tom, že koukat na svět očima, je mnohem lepší než zírat na něj skrze mobilní displej. Zjistila, že ji dělá šťastnou, když může dělat šťastnými ostatní.
Na druhou stranu, ale taky zjistila, že už nějakou dobu stojí jednou nohou ve světě dospěláků. Dospěláků, co nevěří na zázraky a jsou tak vzdáleni světu dětí… A tohle zjištění ji děsí, snaží se s ním bojovat, prochází se bosá lesem a marně vyhlíží skřítky a víly, nadává na lichožrouty, kteří ji po nocích kradou ponožky a těm zrůdičkám, co ji neustále zamotávají sluchátka do ještě složitějších útvarů, než byl Gordický uzel. 
Uvědomila si, jakou mají lidská přesvědčení a vztahy krátkou dobu trvanlivosti, a nejen ty, ale i život. 
Když vám někdo blízký zalže, bolí to.
Když někdo z vašeho života odejde, bolí to.
Bolet nás toho bude ale ještě životě hodně, proto nemá cenu se v té bolesti utápět donekonečna. 
Když jsem se předtím zmiňovala o těch splněných snech… měla jsem možnost vidět na živo hned několik svých oblíbených kapel a konečně jsem se trochu podívala do světa. Mým největším splněným snem a radostí je ale stejně Mára. Vím, zní to strašně přeslazeně, naivně a ehm… až moc růžově. Ale co, je to pravda. Pocit zamilovanosti mě pořád ještě po více jak roce neopustil, spíše sílí a sílí a já se zamilovávám víc a víc.
Rychle k nějakému ne tak růžovému tématu… poprosím fanfáry, bubny…! Tamtadadá! Konečně jsem se rozhodla pro vysokou školu a obor, který bych ráda studovala. Teda, u toho oboru stále váhám nad psychologií a mezinárodními vztahy v kombinaci se žurnalistikou, ale jsem ráda, že jsem konečně ten výběr z původní archeoložky, historičky, herečky, fotografky, královny vesmíru a rockové hvězdy zúžila. 
Co s životem ale pořád nevím, v tom mi ani rok 2017 nepomohl. Pořád si naivně myslím, že jednou budu stíhat psát knížky, cestovat po světě, vlastnit kavárnu, stavět školy pro děti v Africe, být uznávanou psycholožkou,… no jo, chci toho prostě moc. Na tyhle myšlenky je ale ještě času pořád dost. 
Kdybych ale tvrdila, že nemám žádné plány, lhala bych vám. Tak nějak se ve mně v loňském roce probudilo mé cestovatelské já, období zimního spánku nerespektuje a pořád se dožaduje nějakého dobrodružství. Nechci tomu říkat předsevzetí, ty mám v povaze neplnit, spíše takový cíl. S Márou jsme se tak nějak shodli, že bychom mohli zkusit přejít v létě celou Českou republiku, nebo dojít pěšky k Baltskému moři. 
Nějakou dobu bude mít teď mé cestovatelské já utrum, protože se musím plně věnovat ročníkové práci a Mára zase maturitě. Doufám, že se mi toho dobrodruha ve mně podaří udržet v klidu.
Tak uvidíme, co nám přinese rok letošní. Nechci kreslit čerta na zeď, ale přeci jenom roky, co končí na osmičku bývají celkem průser… 1938, 1948, 1968 a ještě k tomu ty prezidentské volby…
No, asi bych měla myslet trochu pozitivněji… tak vám tedy všem přeji mnoho úspěchů a lásky do nového roku a pevné nervy, pokud to bude potřeba.
Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

9 thoughts on “Co mi rok 2017 dal a vzal

  1. Takmer mi oči vypadli, keď som čítala časť o tom, ako si naivne myslíš, že budeš stíhať všetko – vlastniť kaviareň, psychológiu, písať knihy, cestovať po svete… presne po týchto "veciach" už dlhšiu dobu túžim aj ja. S každou jednou, ktorú si vypísala, sa viem stotožniť. <3
    Každopádne, želám Ti do roku 2018 veľa pekných zážitkov, šťastia, zdravia, úspechov (či už s blogom alebo hocičím iným).

  2. no jo psat osmicku na konci mi zas bude trvat pul roku uz to vidim 😀 je super jakymi zmenami jsi prosla a co jsi dokazala. moc ti fandim jen tak dal 🙂 a s tim 8 na konci jsi me pobavila, hlavne tema volbama 😀

  3. Držím palce, ať ti v novém roce všechny plány vyjdou! 🙂 A ať vám to s přítelem klape ještě hoodně hooooodně dlouho! 🙂

    MIA

  4. Moc vám to přeji s přítelem! 🙂 a ať se vám slní vaše sny ♥ Obdivuji vás, že se vám chce pěšky přes celou republiku nebo k moři 😀 K tomu nevím, jestli by mě někdo donutil 😀 Hlavně bych se bála, že se ztratím.

    WantBeFitM

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top