Ze života

Jde na mě jaro?

Po několika měsíčním zimním spánku jsem konečně zpět! Posledních pár měsíců pro mě bylo naprosto šílených – práce, škola, přijímačky,… a to mám to nejhorší teprve před sebou. Strašák jménem maturita se nezadržitelně blíží. Asi bych měla začít pomaličku panikařit, že nic neumím, ale místo toho, jak se s blížícím termínem mých maturit prodlužují dny a krátí noci, se do mě navrací život. Občas mi přijde, že funguji na solární energii – dobrá nálada a úsměv na tváři jsou tím nejlepším obnovitelným zdrojem. Jakmile se objevily první sluneční paprsky, probudila se ve mě opět touha po dobrodružství, po životě. Chtěla bych tancovat po lesích, skákat z jednoho vrcholku hory na druhý (to musím ale nejdříve maličko zapracovat na mém strachu z výšek).

Pomaličku si začínám plánovat léto. Zatím to vypadá tak, že si udělám výlet do Budapešti s několika přáteli ze základní školy, a i když jsem už Budapešť jednou navštívila, ráda se tam podívám znovu, i kdyby jen kvůli tomu výbornému guláši! Jsem zvědavá, jestli se mi bude Budapešť v letních měsících líbit více než zasněžená. Mé kroky pak dále povedou nejspíše do Amsterdamu. Poslední dobou na toto město neslýchám dobré ohlasy – předražené špinavé město, které není nijak zvlášť zajímavé. Amsterdam patří ale k jedné z těch destinací, kterou jsem chtěla navštívit od mala, myslím, že ty dva nebo tři dny ráda tomuto “špinavému nezajímavému” městu obětuji. Koneckonců Benátky také nebyly zas tak ošklivé, jak se o nich říká a naopak Paříž, na kterou pějí všichni ódy, na mě nijak hluboký dojem neudělala. Tak uvidíme, třeba ještě Amsterdam ve finále překvapí.

A nebyla bych to já, kdybych si neodskočila i někam do přírody. Přece jen ta města nejsou vyloženě mým šálkem kávy. Letos plánuji proťapat hlavně naše rodné Čechy, nad kterými mnozí rádoby cestovatelé ohrnují nos, ale co si budeme povídat… ona ta naše příroda má také své kouzlo. Také bych ráda poprvé v životě navštívila Švýcarsko. Ta jejich jezera a hory, to je něco, nad čím poměrně často slintám u obrazovky mého notebooku a sním o tom, jak se v jednom z těch krásných jezírek čvachtám a kochám se okolní krajinou. Ach… Švýcarsko – abyste věděli, mám takové tři vysněné destinace, které jsem vždy toužila procestovat křížem krážem. Tou úplně nejvíc vysněnou je pro mě Kanada. Tam bych si dokázala představit i žít, kdyby to šlo, odstěhovala bych se tam hned! Jako druhé se na mém pomyslném stupínku vítězů umístilo právě Švýcarsko, pro které mám už léta slabost. No a poslední je pak Island, na ten jsem měla to štěstí zavítat minulé léto, a i když jsem se zdržovala převážně na jižní části ostrova, bude to něco, na co nikdy nezapomenu a doufám, že budu mít v budoucnu příležitost prozkoumat i zbytek této země. To ale dost předbíhám, ještě nám ani neskončilo jaro a já se už vidím v nějakém tom švýcarském jezírku.

Letošní jaro je pro mě zlomové v tom, že budu maturovat – jsem na sebe opravdu zvědavá. No, ale času stále dost. Zatím si budu plnými doušky užívat prvních slunečních paprsků a rozkvetlých stromů. Jak si zatím užíváte jara, vy? Mně už se povedlo letos poprvé skočit do rybníka! A co říkáte na jarní fotky, kterými jsem proložila článek? S tím jsem se vám ještě ani nepochlubila, ale začala jsem teď příležitostně fotit. Ne, že bych toužila po práci modelky, viděla v tom nějaký hluboký smysl nebo něco podobného, sama nic takového nevyhledávám, ale pokud mě někdo takhle osloví, proč ne. Tyhle fotky má na svědomí sympatická Photographka, na jejíž tvorbu se můžete podívat zde.

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

5 thoughts on “Jde na mě jaro?

  1. Držím ti palce s maturitou. Doufám, že to dáš hned a pak si budeš užívat všechna ta místa, která sis naplánovala.

    Já moc cestovatel nejsem, ale chtěla bych být. Snad se to u mě někdy zlomí a vyjedu😁.

    Jinak super fotky, moc se mi líběj. Akorát jsem si teda myslela, že už chodíš na vejšku, ne na střední😀.

    1. Moc děkuji! 🙂
      Určitě zlomí, ono toho k tomu cestování zas tolik potřeba není – někdy stačí opravdu jen chtít 🙂 Pokud člověk snese i trochu toho nepohodlí, obejde se to i bez velké finanční investice.
      Nene, bohužel vysokoškolačka ze mě zatím není… ale přijímačky se blíží 🙁

  2. Úplně souhlasím s komentářem nade mnou tj. taky jsem myslela, že už si na vysoké. Přeji úspěšné složení maturitní zkoušky ať si pak v klidu můžeš užít to cestování 🙂

    A ne, taky nejsem zrovna cestovatel. 😀

    1. Maturita je úspěšně za mnou a na té vysoké už také skoro budu 🙂 Teda nevím, zda mi to má lichotit, nebo se mám cítit dotčeně, že vypadám staře! 😀 Dělám si srandu… a moc děkuji za milá slova 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top