Ze života

Ze života Lesoholky

  Ano, stále ještě žiju! Vím, dlouho jste o mně neslyšeli, ale jsem zpět v plné síle a mám pro vás hned několik novinek. Ti z vás, co se na blog vrací pravidelně asi postřehli, že “Ze života knihomolky” se stalo “Ze života Lesoholky”. No, vzhledem k mému momentálnímu pracovnímu a studentskému vytížení, které způsobuje to, že knihu jsem v ruce už pěkně dlouhou dobu neměla, bych si netroufla nazývat se knihomolkou. To je ale jen takový drobný technický detail…
  Co všechno se v mém životě děje, že tak šíleně kašlu nejen na čtení, ale i na blog? Začala bych asi tím, že jsem si trochu uspořádala své priority, zamyslela se celkově nad způsobem života, který vedu a došla k několika závěrům. Několik měsíců jsem pracovala jako recepční ve fitku, práce to byla pohodová, nenáročná, ovšem nijak mě nenaplňovala. Jednoho krásného dne jsem tedy podala výpověď a vrátila se do prostředí mně nejmilejší – do kavárny. Co si budeme povídat, celodenní běhání od stolu ke stolu je mnohem náročnější než sezení v pohodlném křesílku, vedení docházek a sledování seriálů, a také mnohem hůře placené. Peněz mám sice teď méně, nestíhám sledovat seriály a o své pohodlné křesílko jsem přišla, ale cítím se zkrátka líp. Dělám teď v suprovém kolektivu a to kafe zdarma taky není k zahození.
  Další věcí, kterou jsem si lámala hlavu, byla problematika plastů a celkově životního prostředí. O plastech přemýšlím již delší dobu, mezi mladými lidmi se teď tak nějak stalo fenoménem vyškrtnout veškeré plasty ze svého života. Osobně si nemyslím, že plast by byl sám o sobě nějakým velkým zlem, špatné je spíše to, jak s plasty nakládáme. Musíme si uvědomit, že společnost 21. století již není schopná žít bez plastů, životní styl, který mnozí z nás vedou, zkrátka není připraven na to se jich definitivně zbavit a myslím, že už ani nikdy připraven nebude. Je strašně super, že přibývá jednotlivců, kteří ze svých životů plasty eliminují. Čím víc takových jednotlivců bude, tím lépe, ovšem nemůžeme být naivní a předpokládat, že se dá toto aplikovat na celou lidskou populaci. Já osobně plasty používám, pokud je lze nahradit jiným materiálem, ráda ho nahradím. Například místo igelitové tašky se dá vždy použít bavlněná, ale abych si v obchodě nekoupila jogurt kvůli tomu, že je v plastovém kelímku se mi zdá přehnané.
Jogurt si koupím a kelímek hodím do kontejneru, který je plastům určen. Maximální recyklace a omezení výroby je podle mě totiž ta správná cesta. Nač vyrábět nové a nové, zbytečně zvětšovat lidskou stopu a ubližovat Zemi, když bychom si zvládli vystačit s tím, co už tady máme. Svůj volný čas jsem tedy zčásti zasvětila i tomuto, chodím na různé přednášky o ochraně životního prostředí, koukám na dokumenty zabývající se touto tématiku,… ani nevíte, jak moc mě totiž dokáže vytočit, když se procházím lesem, hledám si nějaké pohodlné místečko na relaxování a filozofování, a narazím na pytlíčky od chipsů, flašky od alkoholu, igelitové sáčky,… Nechci tu někoho moralizovat, i když si myslím, že v tomto směru by trochu moralizování bylo na místě, a vím, že sama toho příliš nezmůžu. Ovšem já sama nejsem, v dnešní době se čím dál více mladých lidí o tyto věci zajímá, což mě osobně tak nějak hřeje u srdce. Stále nás ovšem není tolik, a i když nakonec nic nezměníme, můžeme si alespoň říci, že jsme se snažili a nepřihlíželi jsme nečinně tomu, jak se tu topíme v odpadcích.

Ale asi nejpodstatnější věcí, kterou jsem si uvědomila je to, že mě nebaví shromažďovat majetek. Vždycky jsem byla toho názoru, že zážitky a vzpomínky jsou mnohem cennější než hmotné věci. Raději bez drahých hadrů, auta a nového mobilu, ale s batůžkem na cestách nebo s kamarády na nějaké akci. Nebaví mě život mezi čtyřmi neměnnými stěnami obklopená stále těmi stejnými věcmi. Ať už jde o knihy, jejichž čtení sice miluju, ale po přečtení je stejně odložím na poličku a chytají prach, nebo o oblečení, kterého mám plnou skříň, z čehož nosím pořád dokola tři stejný trička. Všechno je to zbytečné, doba trvanlivosti věcí je oproti vzpomínkám limitovaná. Čím dál tím více se vzhlížím ve způsobu života digitálních nomádů a čím dál tím víc jsem přesvědčena o tom, že tímhle směrem jednou půjdu. Po vysoké mám v plánu vše prodat, koupit si dodávku nebo karavan a cestovat. Pokud je člověk trochu šikovný, pracovat zvládne i po internetu, v dnešní době to už není nic neobvyklého.
Blíží se letní prázdniny a mé osmnácté narozeniny s nimi. A protože mě rodiče moc dobře znají a vědí, že o hmotné dary nestojím, rozhodli se, že k osmnáctým narozeninám dostanu letenku na Island. Tak teď pozor, abyste si nemysleli, že jsem rozmazlená holka, jejíž rodina se topí v penězích. Rodiče vědí, že Island byl vždycky můj velký sen – polární záře, divoká příroda, gejzíry, sopky, ledovce,… když navrhli něco takového, okamžitě jsem sedla k počítači a začala hledat nejlevnější možné varianty, protože rodiče se v tomhle příliš nevyznají a nechtěla jsem, abych je stála celé jmění, když vím, že ty peníze potřebují momentálně na jiné věci. Povedlo se mi najít letenky z Londýna do Reykjavíku a zpět za 1500 Kč, takže se jedná opravdu o hodně low cost varinatu. Takže tamtadadááá! Já poletím na Island! Sny se plní!

Chystáme se tam se spolužačkou na konci srpna, ubytování jsme si našli přes airbnb a to úplně to nejlevnější, jaké jsem vůbec mohli, a které nemá ani sprchu – postel, skříň, umyvadlo a záchod, tak bude vypadat náš skromný palác v Reykjavíku. Naše studentské rozpočty nám bohužel nic lepšího nedovolují, protože Island… ehm… tam jsou ty ceny maličko jinde. O to větší dobrodružství to ale bude a neskutečně se na to těším. Se Zuzkou jsme se rozhodly, že celkově celou tuhle dovolenou pojmeme hodně lowcost, mnoho lidí si totiž myslí, že cestovat po světě se dá jen s pořádně nabušenou peněženkou a finančním kontem, dávno tomu tak ale není a my toho chceme být důkazem. Proto pro vás budeme sepisovat deníkovou formou celý náš pobyt založený na stopování, chození pěšky, levném jídle a úžasných místech, kam se lze dostat bez placení vstupného. Myslím, že se máte opravdu na co těšit, protože z Lesoholky se postupně během několik následujících dnů stanou dvě Lesoholky, kdy můj jednočlenný tým posílí Zuzka, která je stejně (a možná ještě o malinko víc) jako já duší i srdcem dobrodruh a trochu více vám přiblíží naše islandské low cost plány.

Fotky, kterými je článek ilustrován, jsou ze dne, kdy jsem poprvé sedla na motorku, projela si neuvěřitelně nádhernou Pálavu a viděla ten nejúžasnější západ Slunce, který přišel krátce po bouřce. V tu chvíli jsme se po dlouhé době cítila vážně živá. Žít, ne přežívat – to je to, co od budoucnosti chci. To je to, co bychom od budoucnosti měli požadovat všichni.

 

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

13 thoughts on “Ze života Lesoholky

  1. Island? Tak to je boží! ♥ Myslím, že teď budu tvůj blog pečlivě sledovat, protože Island (a pak ještě Grónsko a Dánsko) je taky moje vysněná destinace. Ooh, jak já ti závidím! Nemáte místo v kufru? 😀

  2. Bohužel, místa v kufru máme už tak málo. Vzhledem k tomu, že letíme s nízkonákladovkou, máme omezené jak rozměry zavazadla, tak i jeho váhu. Pokud se ale vejdeš i se všemi našimi věcmi do deseti kilo, rády společnost uvítáme 😀
    Grónsko mě tolik neláká, ale do Dánská bych se také jednou ráda podívala. Věř mi, jednou se určitě na všechna tahle místa podíváš, a ani do toho nemusíš investovat tolik peněz! 🙂 Určitě nás sleduj, zjistíš, že to půjde i za pár kaček 🙂

  3. Super článek! Ohledně těch plastů s tebou dost souhlasím. Myslím si, že by se valná většina lidí používání plastů nevzdala, protože už to prostě berou za samozřejmost a nedovedou si představit, jak by bez toho fungovali. Hrozně ti ten Island přeji! Mně osobně se taky moc líbí tamější příroda a doufám, že si to tam pořádně užiješ! 🙂 Budu držet palce, ať máš zase čas na čtení i na blog. 🙂

  4. Fotky jsou moc povedené! Ani bych nevěřila, že jsou z tvé tvorby 🙂 Na zápisky z Islandu se moc těším, cestování – to je moje druhá láska 🙂 Já si dříve radši koupila nové oblečení, teď se radši někam podívám 🙂

    WantBeFitM

  5. Rozhodně souhlasím s tím, jak pojímáš problémy s plasty. Mám to podobně. A v dnešní době si tu už uvědomují i staří lidé. Co se týče materiálního zajištění, tak se snažím věci nehromadit, mít jen co má užitek. Knih vlastním dohromady 80 a jsou to vesměs knihy, které jsem nějak zdědila. Jinak pro mě jako úžasný prostředek slouží knihovny. Oblečení mám a vydrží mi dlouho, opět zase nakupuji ráda v sekáčích, spíš než v obchodech s novými věcmi. S čím ale nesouhlasím je internetové nomádství, tedy spíše jako pouhá práce na internetu. Popíšu to jedním příkladem: Našla jsem na netu projekt, který je postavený na pronajímání a spekulacích s virtuální půdou. Přijde mi to nemorální, bezohledné vůči lidem, kteří každý den vstávají do práce, popřípadě dělají nějakou tvůrčí práci, ale obětují tomu mnohdy také spoustu času (spisovatelé, výtvarníci, architekti, pletačky svetrů). Ze stejného důvodu mi přijde nemístné spekulovat na burzách s akciemi. Ovšem předpokládám, že pracovat na internetu se dá i jinak. 🙂
    K Islandu gratuluji, určitě si to užijete, moc držím palce! 🙂

  6. Článek moc super 🙂 Island je krásné místo a máme to dost podobně co se materialistických darů týče. Můj seznam věcí co bych raději zažila je delší než těch, které si přeji vlastnost.

    U těch plastů se ale musím zastavit 🙁 Bohužel, plast je zlo. Dá se recyklovat jen jednou, ale pravdu máš v tom, že hlavní problém je v tom jak s ním zacházíme. Jinak řečeno, blbiny na jedno použití a hlavně obaly. Alternativy jsou ale člověk se na to musí soustředit – i ty jogurty jsou dostupné ve skle, jen hold nestojí 7,- korun ale 17,- a to většinu lidí odradí.
    Je mi líto, že spousta lidí má postoj k těm, (mezi které patřím,) co nechtějí produkovat plastový odpad jako k blázínkům co to přehánějí. Bez pasivní agrese, prostě je mi to jenom líto.

    Užij si Island! Určitě to bude veliký zážitek a ráda si o něm tady u tebe přečtu 🙂 Hodně štěsí při low cost cestování!

  7. Je super, že si přehodnotila své priority! 🙂 Jinak moc děkuji za milá slova, budu ráda, když budeš naše putování po Islandu sledovat 🙂

  8. Tak o tomhle projektu jsem vůbec nevěděla, většinou si pod prací digitálního nomáda představuji správu sociálních sítí, webovek, propagaci určitých produktů či služeb, copywriting,… tak koukám, že všechno má i své stinné stránky, no :/
    Jinak nejsi jediná, kdo miluje nákupy v sekáčích, pokud nepotřebuji vyloženě například kvalitní sportovní oblečení do hor nebo něco podobného, nenakupuji téměř nikde jinde 🙂

  9. Děkuju za milá slova! 🙂 Za blázínka, co přehání, tě určitě nepovažuji. Chápu tvůj postoj a obdivuji to, já jsem prostě až moc rozmazlená dnešní dobou. Snažím se to omezit a vím, že to jde i bez toho, ale prostě já to bez toho asi úplně nedám. Plastové věci, které mi dokáží posloužit dlouhou dobu, nijak neodsuzuji. Do školy a do práce si nosím vlastní obědy, takže dost krabičkuju. Ani nevíš, jak jsem vděčná za plastové dózy, a ne ty těžké skleněné krávy! 😀
    Určitě nejsi blázen, máš rozum a uvědomuješ si, jak zacházíme s naší planetou, je to naopak obdivuhodné 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top