Zelenější život

Jeden člověk svět stejně nezmění…

… to slýchávám neustále – v nejrůznějších situacích v souvislosti s obrovským množstvím témat. Poslední dobou je tato věta ale čím dál tím více používaná lidmi v mém okolí, když dojde na téma ekologie. Já osobně jsem ráda, že v dnešní době jede tolik mladých lidí na pomyslné zelené vlně, a že jim není osud naší planety lhostejný. Zklamání se mi ale vždy dostane při diskuzi o problematice plastů, recyklace, životu bez odpadu a podobných tématech u starší generace – generace mých rodičů a prarodičů. Celý život používají brčka, pečivo, zeleninu a ovoce nakupují v igelitových sáčcích, vodu pijí z pet lahví,… proč by to měli měnit? Zabilo to snad někdy někoho? Ano, zabilo, ale to oni nevidí a vidět ani nechtějí. Fauna oceánů je pro ně až moc vzdálená, s mrtvými mořskými živočichy se běžně nesetkávají, celé to jde mimo ně a tak dál žijí v lhostejnosti a přesvědčení, že plast je něco tak malicherného a neškodného, že nemá cenu se tím více trápit. Ani všude probíhající kampaně za omezování jednorázových plastů, do kterých se zapojují i takoví giganti jako například Lidl, Kaufland, Ikea nebo drogerie DM.

Jak asi i z názvu mého blogu vyplývá, k přírodě mám velmi blízko. Trhá mi srdce, když vidím v lese hromadu odpadků poházenou kolem ohniště, nebo nedej bože skládku. Nejsem žádná přehnaná eko-bio-veganská bojovnice za životní prostředí, co celý den nahá medituje někde v trávě a čerpá energii ze Země. Jsem normální holka, co žije normální životem teenagera – jsem aktivní na sociálních sítích, vysedávám s přáteli ráda v kavárně, občas mi udělá dobře zajít jen tak na nákupy,… jak říkám – holka jako každá druhá, které ale není lhostejné, jak nakládáme s naší planetou. Jsou věci, bez kterých žít dokážu a pokud to alespoň trochu přírodě ulehčí, ráda se těchto věcí vzdám. Mezi tyto věcí patří právě například igelitové sáčky, brčka, kelímky na kafe,…

Tak a teď zpátky k tomu, že jeden člověk svět stejně nezmění. Ne, nezmění – celý určitě ne, ale jedinec jako takový také úplně bezmocný není. Už delší dobu se snažím svůj vlastní odpad omezit (zpočátku jsem se naivně snažila snížit produkci odpadu celé naší rodiny, ale to jsem narazila… a dost tvrdě), okolí na mě zpočátku koukalo skrze prsty, nejvíce divných pohledů přicházelo, když jsem si přinesla do práce svačinu v látkovém pytlíku. Ani nevíte, kolikrát jsem si onu větu: Jeden člověk stejně svět nezmění, a jí podobné „Vážně si myslíš, že tímhle něčemu pomůžeš?”„ Nepřipadá ti to zbytečné?” „Á, další rádoby eko spasitelka světa!” vyslechla. No, a tak jsem si jednou řekla, že schválně zjistím a spočítám, kolik toho tím svým „zbytečným“ snažením dejme tomu třeba za měsíc dosáhnu. Musím říci, že po té, co jsem všechna ta čísla viděla, jsem byla zděšena,  když jsem si uvědomila, kolik zbytečného odpadu jsem musela v minulosti vyprodukovat, zároveň jsem na sebe byla hrdá. Tolik opadu, kterého jsem ušetřila omezením jen několika málo banalit, které ve větší míře na můj osobní život nemají téměř žádný vliv… jen se sami podívejte, jak „málo“ toho jeden člověk zmůže. Uvedené údaje se vážou k období od 4.9. do 14.11.

Po dobu 75 dní jsem si zapisovala každý igelitový sáček, kelímek od kafe a všechny další jednorázové blbosti, které bych použila, kdybych neměla své látkové pytlíky aj.

  • Jednou z velkou výhod mé práce v kavárně je ta, že mám kávu zadarmo. To vůbec není špatné, co? Obzvlášť pro mě jako věčně životem vyčerpaného studenta. Tohoto svého benefitu mohu využívat nejen na směnách, ale i ve svém volném čase, tudíž se často stává, že si zajdu pro předškolní ranní kávu s sebou. Během posledních 75 dní jsem toho využila třiačtyřicetkrát!  JEDNORÁZOVÉ KELÍMKY vs. TUMBLER, TERMOSKA  0:43
  • Další věc, s kterou jsem se natrvalo rozloučila jsou, pánové mi toto téma odpustí, vložky a tampóny. Menstruační kalíšky nejsou žádnou novinkou na trhu. Pamatuji si, jak jsem před pár lety znechuceně diskutovala s mámou o tom, jak to musí být strašně nehygienické a divné. A dnes? Už si bez něj svůj život ani nedokážu představit! Nejenom, že díky kalíšku člověk vytváří zase o trochu méně toho odpadu, navíc ještě dělá něco pro své zdraví a hygienu a neuvěřitelným způsobem uleví i své peněžence. Holky, pokud stále ještě váháte, jestli kalíšek ano nebo ne, hoďte všechny pochybnosti za hlavu a hurá do toho! Zatím jsem se obešla bez deseti balení vložek a tří balení tampónů.  Za 75 dní bych díky svým ženským problémům byla téměř o tisícovku chudší, s kalíškem jsem chudší jen o čtyři stovky a ještě pěkných pár let by mi měl údajně posloužit.
  • Brčka jsem nikdy nějak ve velké míře nepoužívala. Doma jsme je nikdy neměli, do styku s nimi jsem se dostávala jen v kavárnách, restauracích, barech,… Sama od sebe jsem si brčko nikdy nevzala, na druhou stranu jsem ale nikdy proti brčku v domácí limče nebo v nějakém drinku neprotestovala. Vůbec jsem ta brčka nějak nevnímala, nenapadlo mě se nimi nějak zabývat. Během tohoto období jsem s milým úsměvem odmítla brčko celkem dvanáctkrát. Absenci brček v mém životě opravdu nějak zásadně nevnímám.
  • Mikrotenové sáčky – klasické pytlíky, do kterých vám nejspíše od dětství maminka připravovala svačiny do školy, do kterých téměř každý den uschováváme zeleninu, ovoce, pečivo,… vlastně úplně všechno. Nedávno jsem četla nějakou studii o tom, že průměrný Čech spotřebuje za rok až 400 kusů těchto sáčků! Vzhledem k tomu, že stále studuji, do toho často běhám po brigádách, domů se dostávám až pozdě večer, beru si s sebou často jídlo na celý den, počet sáčků, které bych tedy spotřebovala (i s přičtením všech těch pytlíků, které bych použila při nákupu pečiva, ovoce a zeleniny) je poměrně značně vysoký. Za 75 dní bych spotřebovala přes devadesát těchto na první pohled nevinně vypadajících pytlíků. Přiznám se, že tři kousky jsem přeci jen použila. Bylo to ve chvíli, kdy jsem své pytlíčky zapomněla a nepříjemní prodavači v supermarketu mi odmítli nebalené zboží namarkovat. No jo, tohle budu muset ještě malinko doladit… MIKROTENOVÉ SÁČKY vs. LÁTKOVÉ PYTLÍKY 3:88
  • Myslím, že k pet lahvím není asi potřeba nic dodávat. Snad jenom, to že kdybych si měla každý den kupovat vodu do školy, do práce,… to číslo by bylo naprosto šílené! PET LAHVE vs. SHAKER 0:194
  • A posledním bodem jsou pak igelitové tašky. Kdybyste mě někdy potkali na ulici, možná byste v životě neřekli, že se snažím ve svém životě plasty a celkově odpad co nejvíce minimalizovat. Často mě totiž můžete potkat s igelitkou v ruce. Bytelné igelitky z dřívějších dob jsem totiž nikdy nevyhazovala. Mám doma desítky igelitových tašek z nejrůznějších obchodů. Původně jsem myslela, že je všechny hromadně zlikviduji. Pak mi ale došlo, že to je vlastně v přímém rozporu se zero waste. Řekla jsem si, že dokud tašky drží, budu je opakovaně využívat. Běžně tedy chodím na větší nákupy s plátěnkou a igelitovou taškou z domova. Za toto období jsem svou domácí sbírku igelitek nerozšířila ani o jednu jedinou. NOVÁ IGELITOVÁ TAŠKA vs. OPAKOVANĚ POUŽITÁ TAŠKA 0:67

Tak a teď si představte 43 kelímků od kávy, 48 tampónů, 80 vložek, 12 brček, 88 mikrotenových pytlíků. 194 pet lahví a 67 igelitových tašek na jedné hromadě. To všechno je úplně zbytečný odpad, který nebyl vytvořen jen díky drobné úpravě každodenních rituálů (např. dát si ráno do tašky tumbler). Pořád si myslíte, že je zbytečné snažit být trochu více eco-friendly?

Ráda bych chodila nakupovat do bezobalových prodejen, používala výhradně bio drogistické zboží, bohužel žiji stále s rodiči. Ty člověk prostě jen tak nedonutí, aby přestaly kupovat šampóny v plastových nádobách, jogurty ve skle,… Jsem osmnáctiletá studentka, jejíž největším problémem je momentálně to, aby zvládla maturitu a dostala se na vysokou školu, vzhledem k tomu, že žiji v domě rodičů, musím se jim v mnohém podvolit či přizpůsobit. Ano, jím jogurty z plastových kelímků, jím balenou šunku, myji se sprchovým gelem z plastové nádobky. A i když jsem nedosáhla svého a rodiče tento sortiment kupují i nadále, povedlo se mi je alespoň přesvědčit, aby tedy vyprodukovaný odpad třídily. Alespoň něco… Každopádně až budu žít sama, rozhodně budu odbourávat ze svého života i tyto věci. Používání hromadné dopravy, úsporných žárovek, sprchování se místo koupání se, nakupování v secondhandech a naopak posílání starých nepotřebných věcí zase dál jsou věci, které beru ve svém životě za automatické, počet ušetřených litrů vody za sprchování či benzínu, jsem tedy opravdu nepočítala. I tato čísla by ale určitě byla zajímavá…

I kdyby jen jednomu jedinému čtenáři tento článek otevřel oči, uvědomil si, že stačí i málo, aby omezil svou ekologickou stopu, budu ráda. Jedinec MÁ šanci něco změnit, a i když by bylo naivní tvrdit, že jedinec zachrání planetu, může minimálně ovlivnit životní prostřední kolem sebe. Navíc jednou, až se tu budeme všichni topit v odpadcích, v jednu chvíli se vařit zaživa a v druhou mrznout na kost příčinou globálního oteplování, až nebudeme mít dostatek čistého vzduchu, můžete si alespoň říci „Já jsem v tom nevinně, já se snažil.”

Lesoholka
<p>Jsem jen další ze sedmi miliard duší na tomto světě – v podstatě celkem nezajímavá zrzka s hlavou neustále v oblacích, která kdysi věřila tomu, že může být jiná, neobyčejná. Na svět jsem přišla před osmnácti lety a od té doby tak nějak (někdy méně, někdy více úspěšně) proplouvám životem. Ráda filozofuji o životě, ovšem ne nad sklenkou vína, ale spíše nad hrnkem dobré kávy či čaje, pozoruji oblohu, čmuchám skořici a hraju si na rádoby spisovatelku. Sem tam přejíždím štětcem po papíře, ztrácím se v barvách a nechávám se unášet tóny elektrických kytar a bubnů. Ráda bych procestovala celý svět v dodávce, otevřela si kavárnu v domečku na stromě a naučila se finsky.</p>

6 thoughts on “Jeden člověk svět stejně nezmění…

  1. No, nevím… co se týče plastů a tak, mám z toho rozporuplné pocity. Chránit přírodu je super, nikdy jsem neházela odpadky na zem, snažila jsem se třídit, jezdím hromadnou dopravou… ale co se týče toho úplného zakazování plastů, přijde mi to extrémní a já extrémy nemám ráda. Proč by proboha malé dítě nemohlo pít pití brčkem? Proč bych si kvůli tomu, že si doma zapomenu svůj hrníček, nemohla koupit v kavárně kafe s sebou? Nevím, no… ochrana přírody ano, ale celkově ty myšlenky zero waste mi přijdou maličko moc. Jinak článek je hezky napsaný, chápu tebe i všechny ty stoupence zero waste, ono to asi smysl má, to nepopírám, ale já osobně tohle prostě nevyznávám a asi nikdy nebudu. Sem tam nějaký kelímek od kafe a igelitová taška nikoho nezabije… hlavně, co si budem… ty igelitové tašky vydrží mnohem víc než třeba ty papírové, které nám teď obchodní řetězce neustále cpou. Tolik uch, co už se mi utrhlo a tolik tašek, co se při dešti rozmočilo…

    1. Já osobně papírové tašky nijak extra nepoužívám… přesně jak píšeš, jsou takové chatrné. Určitě se to dá ale vyřešit třeba látkovou taškou nebo síťovkou, která se opět vrací do módy 😉
      Co se týče brček, za mě je to tedy úplná zbytečnost. Chápu, že pokud je člověk používá celý život, je těžkého přestat jen kvůli tomu, že je to teď v módě. Zkus třeba popřemýšlet o nákupu nějakých brček na více použití (bambusové, nerezové, nebo klidně plastové, ale nějaké silnější, co opravdu vydrží delší dobu).
      Ona celá ta myšlenka zero waste možná působí na první pohled maličko extrémně, ale časem tomu člověk přijde na chuť a zjistí, že se dá žít i bez miliony kravin kolem. V tomhle se asi úplně neshodneme, no… ty si možná řekneš, sem tam nějaký kelímek od kafe nebo brčko neuškodí, ale když si tohle řekne dalších 7 miliard lidí… 🙁

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top